Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha představuje teologický pohled na interakci křesťanů s nekřesťanskými vládami, a to především optikou „reformovaného přístupu dvou království“. Zatímco někteří recenzenti považují její argumenty za cenné a dobře formulované, jiní kritizují spoléhání se na výklady, které jsou považovány za slabé nebo nemají oporu v Písmu.
Klady:Kniha srozumitelně předkládá biblické učení, solidní exegetickou argumentaci ze Starého i Nového zákona a nabízí cenné poznatky o úloze politické moci při nastolování základní morálky a spravedlnosti. Je chválena za to, že se pohybuje na vyvážené hranici mezi protichůdnými názory na politickou aktivitu v křesťanském životě.
Zápory:Kritika zahrnuje tvrzení o originalitě ohledně Noemovy smlouvy jako základu společné vlády, které podle některých názorů již dříve formulovali jiní. Kromě toho kniha postrádá angažovanost v oblasti křesťanského rekonstrukcionismu, což u některých čtenářů vede ke zklamání. Objevují se obavy z přílišné extrapolace biblického textu a obavy, že výklady se příliš opírají o rabínskou literaturu, nikoliv přímo o Písmo.
(na základě 2 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Politics After Christendom: Political Theology in a Fractured World
Obsah knihy:
Po více než tisíciletí, počínaje raným středověkem, žila většina západních křesťanů ve společnostech, které se snažily být komplexně křesťanské - církevně, ekonomicky, právně i politicky. To znamená, že většina západních křesťanů žila v křesťanství. V postupném procesu, který začal před několika sty lety, však křesťanství sláblo a nakonec se rozpadlo. Dnes žije většina křesťanů na světě v pluralitních politických společenstvích. A samotní křesťané mají velmi rozdílné názory na to, co si myslet o zániku křesťanství a jak chápat své postavení a odpovědnost v pokřesťanském světě.
Politika po křesťanství tvrdí, že Písmo křesťany dobře připravuje na život v takovém světě. Písmo nenaznačuje, že by křesťané měli usilovat o vytvoření nějaké verze křesťanství. Místo toho je připravuje na život ve společnostech, které jsou vůči křesťanství lhostejné nebo nepřátelské, ve společnostech, v nichž věřící musí žít věrný život jako pocestní a vyhnanci. Politika po křesťanství vysvětluje, co Písmo učí o politickém společenství a o odpovědnosti křesťanů v jejich vlastních komunitách.
Při plnění tohoto úkolu využívá Politika po křesťanství několik důležitých teologických myšlenek, které křesťanští myslitelé v průběhu staletí rozvíjeli. Mezi tyto myšlenky patří Augustinova koncepce dvou měst, reformační kategorie dvou království, přirozený zákon a teologie biblických smluv. Politika po křesťanství spojuje tyto myšlenky osobitým způsobem a představuje model křesťanské politické angažovanosti. Spolupracuje přitom s mnoha významnými mysliteli, včetně starších teologů (např. Augustin, Akvinský a Kalvín), nedávných sekulárních politických teoretiků (např. Rawls, Hayek a Dworkin), současných politologů (např. Hauerwas, O'Donovan a Wolterstorff) a současných křesťanských kulturních komentátorů (např. MacIntyre, Hunter a Dreher).
První část představuje politickou teologii prostřednictvím pečlivého studia biblického příběhu, přičemž zvláštní pozornost věnuje smlouvám, které Bůh uzavřel se svým stvořením, a tomu, jak tyto smlouvy ovlivňují správný pohled na politické společenství. Část 1 tvrdí, že občanské vlády jsou legitimní, ale předposlední, a společné, ale ne neutrální. Dochází k závěru, že křesťané by měli sami sebe chápat jako pocestné a vyhnance ve svých politických společenstvích. V těchto společenstvích by měli usilovat o spravedlnost, pokoj a dokonalost, ale pamatovat na to, že tato společenství jsou dočasná, a nezaměňovat je tedy s věčným královstvím Pána Ježíše Krista. Konečné občanství křesťanů je v tomto nově stvořeném království.
Druhá část se zamýšlí nad tím, jak politická teologie, kterou jsme rozpracovali v první části, poskytuje křesťanům rámec pro přemýšlení o trvalých otázkách politické a právní teorie. Část 2 nestanovuje podrobnou veřejnou politiku ani nepropaguje konkrétní politickou ideologii. Spíše navrhuje, jak by křesťané mohli moudře a teologicky správně uvažovat o důležitých společenských otázkách, aby byli lépe vybaveni k dobré reakci na konkrétní kontroverze, kterým dnes čelí. Mezi tyto otázky patří rasa, náboženská svoboda, rodina, ekonomika, spravedlnost, práva, autorita a občanský odpor. Po zvážení těchto otázek se v závěru druhé části zamýšlíme nad klasickou liberální a konzervativní tradicí a nad nedávnými výzvami, které jim kladou nacionalistická a progresivistická hnutí.
