Political Grammars: The Unconscious Foundations of Modern Democracy
Musíme být lidem, populusem, abychom přijali demokracii a žili spolu v míru? Pokud ano, co je to populus? Je to z definice národ? Co přesně rozumíme pod pojmem národnost? Davide Tarizzo se v této knize zabývá problémem moderních demokratických, liberálních národů - jak je definovat, jak vysvětlit jejich neměnnost v čase a jak odlišit jeden národ od druhého.
Konkrétně Tarizzo navrhuje, že teorie subjektu Jacquese Lacana nám umožňuje jasně rozlišit mezi pojmem osobní identity a pojmem subjektivity a že právě toto rozlišení je rozhodující pro pochopení povahy národů, jejichž smysl pro národnost se neopírá o žádnou samozřejmou identitu nebo předem existující kulturní či etnickou homogenitu jednotlivců. Tarizzo rozvíjí argumentaci o zrodu a vzestupu moderních národů, která se opírá o americkou Deklaraci nezávislosti z roku 1776 a francouzskou Deklaraci práv člověka a občana z roku 1789 jako o příklady, a zavádí pojem politické gramatiky - výraz, který označuje podmínky politické subjektivizace, jež umožňují vyslovení vznikajícího my.
Demokracie, tvrdí Tarizzo, vzkvétá, když je zachováno otevření mezi subjektivitou a identitou. A ve skutečnosti, jak přesvědčivě ukazuje, v závislosti na fungující politické gramatice lze demokracii produktivně vnímat jako proces nikdy nekončícího zotavování se z nedostatku jasné národní identity.
