Pokora, pýcha a teorie křesťanských ctností

Recenze čtenářů

Kniha předkládá vybroušené a jasné argumenty pro radikální křesťanské chápání pokory a staví je do kontrastu se současnými a sekulárními názory. Přináší poznatky od Augustina a kritizuje různé moderní interpretace pokory, přičemž poskytuje důkladnou analýzu podloženou teologickými základy. Ačkoli je kniha obecně kladně hodnocena pro svou srozumitelnost a hloubku, jedna kapitola je obzvláště kritizována za podkopávání celkové teze.

⬤ Jasný a přesný text, který je příkladem analytické teologie.
⬤ Promyšleně se zabývá raně křesťanskými tradicemi a Augustinovými názory na pokoru.
⬤ Poskytuje praktický návod, jak hledat pokoru z křesťanské perspektivy.
⬤ Přináší skromná a přesná tvrzení.
⬤ Je lepší než ostatní díla o pokoře ze stejné řady.

⬤ Šestá kapitola je kritizována za to, že oslabuje celkovou argumentaci a zdá se být v rozporu s předchozími tvrzeními.
⬤ Někteří čtenáři se domnívají, že se v určitých souvislostech dostatečně nezabývá biblickými protiargumenty.
⬤ Diskuse o nutnosti správné pýchy v morálním vývoji je v rozporu s dřívějšími tvrzeními o pokoře.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Humility, Pride, and Christian Virtue Theory

Obsah knihy:

Pokora, pýcha a teorie křesťanských ctností navrhuje popis pokory, který se opírá o nejradikálnější křesťanské výroky o pokoře, zejména ty, které se nacházejí u Augustina a v rané mnišské tradici. Tvrdí, že právě tento pohled na pokoru dostal křesťanské morální myšlení do rozhodujícího konfliktu s nejlepším řecko-římským morálním myšlením.

Tento radikální křesťanský výklad pokory byl zapomenut uprostřed současných snah o objasnění a znovuzískání ctnosti pokory pro světský život. Kent Dunnington ukazuje, jak byla pokora v raném novověku - zejména v myšlení Hobbese, Huma a Kanta - přetvořena, aby lépe sloužila ekonomickým a sociálním potřebám vznikajícího moderního státu. Tato přepracovaná pokora trvala na tom, aby vedle pokory hrála roli i náležitá hrdost jako nezbytná složka sebeúcty a nezbytný motiv konzistentního morálního jednání v čase.

Současné filozofické výklady pokory pokračují v tomto důrazu na náležitou hrdost jako protiváhu pokory. Naproti tomu radikální křesťanská pokora pýchu zcela zakazuje.

Dunningtonová ukazuje, že takový radikální pohled nemusí vést k neřestem pokory, jako je servilita a tlačenlivost, ani nemusí být obětí feministické kritiky pokory. Předložený pohled na pokoru však nedává příliš smysl, pokud se vyčlení ze specifického souboru doktrinálních závazků, které jsou vlastní křesťanství.

Tato studie tvrdí, že to je spíše silná než slabá stránka této výpovědi, protože ukazuje, jaký význam má křesťanství pro utváření morálního života.