A Treatise Upon Modern Instrumentation and Orchestration
Jedná se o překlad druhého (1858) vydání Berliozova stěžejního pojednání, který pořídila Mary Cowden Clarkeová, dcera hudebního nakladatele Vincenta Novella. Kniha se rychle stala standardním dílem a odráží Berliozovo hluboké porozumění orchestru jako skladatele i dirigenta.
Byla zamýšlena jako učebnice orchestrálního řemesla a jako podpora lepšího pochopení základního charakteru jednotlivých nástrojů. Technické detaily a zvukové vlastnosti jsou probrány a ilustrovány hudebními příklady ze skladeb skladatelů, které Berlioz obdivoval, včetně Glucka a Beethovena, a z jeho vlastních skladeb.
Toto vydání obsahuje oddíl o nových nástrojích, jako je saxofon a koncertina, a o orchestru a pojednání o dirigentském umění. Pojednání je dnes důležitým zdrojem informací o tehdejších hudebních postupech a poskytuje nám cenný vhled do Berliozova nápaditého a originálního hudebního myšlení.
