Pojednání o metodě: nezkrácená verze z roku 1637 Ren Descartes

Recenze čtenářů

Recenze na knihu se různí, někteří čtenáři oceňují překlad a doplňkové materiály, jiní kritizují její čtivost a kvalitu překladu. Kniha je uznávána pro svůj filozofický význam, zejména pro pochopení Descarta, přesto se potýká s mnohomluvností a archaickým jazykem, které mohou bránit porozumění.

⬤ Někteří zaznamenali nejlepší překlad
⬤ dobrý doplňkový materiál
⬤ pomáhá při pochopení Descarta
⬤ významný filozofický dopad
⬤ snadné získání výtisku
⬤ relativně krátký.

⬤ Mnozí považují překlad za nepřehledný a obtížně čitelný
⬤ některé stížnosti na mnohomluvnost a spletité věty
⬤ kritika kvality překladu
⬤ chybí řádné údaje o vydání ve vydání pro Kindle.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Discourse on the Method: unabridged 1637 Ren Descartes version

Obsah knihy:

⬤ Pojednání o metodě správného vedení rozumu a hledání pravdy ve vědách (francouzsky: ) je filozofické a autobiografické pojednání, které Ren Descartes vydal v roce 1637. Je nejznámější jako zdroj slavného citátu "Je pense, donc je suis" (česky: "Myslím, tedy jsem" nebo "Myslím, tedy existuji"), který se vyskytuje včásti IVdíla. Podobný latinský výrok, Cogito, ergo sum, se nachází v Meditacích o první filosofii (1641) a Principech filosofie (1644). Rozprava o metodě je jedním z nejvlivnějších děl v dějinách novověké filozofie a je důležitá pro rozvoj přírodních věd. Descartes se v tomto díle zabývá problémem skepticismu, kterým se před ním zabývaliSextus Empiricus, Al-Ghazali a Michel de Montaigne. Descartes jej upravil tak, aby vysvětlil pravdu, kterou považoval za nezpochybnitelnou. Descartes zahájil svou linii úvah tím, že o všem pochyboval, aby mohl posoudit svět z nové perspektivy, oproštěné od jakýchkoli předsudků. Kniha byla původně vydána v nizozemském Leidenu. Později byla přeložena do latiny a vydána v roce 1656 v Amsterdamu. Kniha byla zamýšlena jako úvod ke třem dílům: Dioptrique, M t ores a G om trie.

La G om trie obsahuje Descartovy počáteční koncepty, které se později vyvinuly v kartézský souřadnicový systém.

⬤ Text byl napsán a vydán ve francouzštině, a nikoli v jazyce, v němž byly filozofické a vědecké texty v té době nejčastěji psány a vydávány, tedy v latině. Většina ostatních Descartových děl byla napsána v latině. Spolu s Meditacemi o první filosofii, Principy filosofie a Pravidly pro řízení mysli tvoří základ epistemologie známé jako kartezianismus. Dlouhé řetězce jednoduchých a snadných úvah, jimiž geometři zvykli dospívat k závěrům svých nejobtížnějších demonstrací, mě přivedly k představě, že všechny věci, jejichž poznání je v kompetenci člověka, jsou vzájemně propojeny stejným způsobem a že neexistuje nic, co by nám bylo tak vzdálené, že by bylo mimo náš dosah, nebo tak skryté, že bychom to nemohli objevit, pokud se ovšem zdržíme přijímání nepravdivého za pravdivé a v myšlenkách si vždy zachováme řád nutný pro odvození jedné pravdy z druhé. Toto pojednání o hodnotě pochybností a skepticismu při zkoumání světa přírody položilo základy moderní vědecké metody, jak ji používáme dodnes, a také základ modernífilosofie .

⬤ Napsaná ve francouzštině a poprvé vydaná v roce 1637 pod plným názvem Pojednání o metodě správného vedení rozumu a hledání pravdy ve vědách, je zde uvedena v anglickém překladu skotského básníka, filozofa a historika JOHNA VEITCHA (1829-1894) z roku 1901.