Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Screen Is Red: Hollywood, Communism, and the Cold War
Film Rudé plátno zachycuje ambivalenci Hollywoodu vůči bývalému Sovětskému svazu před studenou válkou, během ní i po ní. Ve třicátých letech 20. století bojoval komunismus proti svému alter egu, fašismu, ale oba hrozily podkopat kapitalistický systém, základní hodnotu filmového průmyslu. Hollywood zobrazoval fašismus jako větší hrozbu a komunismus jako úchylku, které se chopili mladí idealisté, kteří si neuvědomovali jeho temnou stránku. Ve filmu Ninočka stačí komisařce výlet do Paříže, aby se obrátila na kapitalismus a luxus, který může nabídnout.
Scénář se změnil, když nacistické Německo v roce 1941 napadlo Sovětský svaz, čímž se Rusko stalo krátkodobým spojencem. Sověti byli rychle oslavováni ve filmech jako Píseň o Rusku, Severní hvězda, Mise do Moskvy, Dny slávy a Protiútok. Jakmile však padla železná opona nad východní Evropou, scénář se opět změnil. Amerika se nyní hemžila sovětskými agenty, kteří se snažili ukrást nějaký důležitý kus mikrofilmu. Atomové výbuchy na jihozápadě způsobily mutace mravenců, kobylek a pavouků a oživily dávno mrtvá monstra z jejich vodních hrobů. Filmy neobviňovaly konkrétně atomovou bombu, ale ukazovaly, jaké hrůzy mohou nastat kromě ikonického hřibovitého mraku.
Z pohledu Hollywoodu by po jaderné válce mohla zůstat hrstka přeživších (Pětka), nikdo (Na pláži, Dr. Divnoláska) nebo města v troskách (Fail-Safe). Dnes už není hrozbou Sovětský svaz, ale mezinárodní terorismus. Autor Bernard F. Dick však tvrdí, že Sovětský svaz neztratil na přitažlivosti, jak je patrné z populárního a kritikou oceňovaného televizního seriálu Američané. Po více než osmdesáti letech je obrazovka stále rudá.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)