Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Lamentation for 77,297 Victims
„Kouř z nedalekých továren zahaluje krajinu rovnou jako stůl, krajinu táhnoucí se do nekonečna. Pokrývá ji popel milionů mrtvých. Všude jsou roztroušeny jemné kousky kostí, které pece nedokázaly spálit. Když přijde vítr, popel stoupá k nebi, úlomky kostí zůstávají na zemi. Na popel padá déšť a ten jej proměňuje v dobrou úrodnou půdu, jak se na popel mučedníků sluší. A kdo najde popel těch z mé rodné země, kterých bylo 77 297? Rukou posbírám trochu popela, neboť jen ruka se ho může dotknout, a nasypu ho do plátěného pytle, stejně jako ti, kteří kdysi odešli do cizí země, sbírali svou rodnou půdu, aby na ni nikdy nezapomněli, aby se do ní vždycky vraceli.“
.
Tak začíná nezapomenutelná báseň v próze Jiřího Weila Oplakávání 77, 297 obětí, jeho literární pomník českým Židům zavražděným během holocaustu. Česko-židovský spisovatel, který pracoval v pražském Židovském muzeu během nacistické okupace i po ní - holocaust přežil tak, že předstíral vlastní smrt a skrýval se až do konce války - Weil napsal Lamentaci, když v padesátých letech působil jako vedoucí knihovník muzea. Tento pozoruhodný literární experiment představuje řadu inovativních přístupů k psaní o hrůze, kterou by mnozí považovali za nepopsatelnou, a kombinuje vyprávění o šoa s novinovou reportáží o několika životech ukončených holocaustem a citáty z hebrejské Bible, aby vytvořil specifický a silný portrét ztráty a vzpomínání. V překladu Davida Lightfoota je Pláč pro 77 297 obětí překvapivým a svérázným úvodem do díla spisovatele, jehož díla ocenili Philip Roth, Michiko Kakutani a Siri Hustvedtová.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)