Pláč v barvách: Poemografie člověka

Recenze čtenářů

Kniha „Pláč v barvách“ je velmi oceňována pro svou hlubokou i lehkou poezii, bohaté ilustrace a pronikavé postřehy. Čtenáři ji považují za snadno čitelnou a poutavou, což z ní činí hodnotný doplněk každé sbírky. Mnozí ji doporučují jak milovníkům poezie, tak i těm, kteří jsou s tímto žánrem méně obeznámeni.

Hluboká a odlehčená poezie, snadno čitelná, dobře ilustrovaná, ve srovnání s jinými básnickými knihami jedinečná, pronikavá a plynule navazující, zachycuje boje i vítězství, relevantní pro spisovatele i čtenáře.

Někomu se může zdát, že poezie a mluvené slovo nejsou podle jeho gusta, ale recenze nenaznačují výrazné negativní ohlasy.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Crying in Colors the Poemography of a Man

Obsah knihy:

Michael Guinn se narodil v malém městečku Jacksonville ve východním Texasu, kde žil se svými čtyřmi bratry, Charlesem juniorem, Mauricem, Markem a Derekem. Jeho matkou a otcem byli manželé Charles a Evelene Guinnovi. Jeho matka měla 8 bratrů, otec byl jediné dítě. Matka vyrůstala v okrese Cherokee a nedokončila střední školu. Otec dokončil střední školu a hrál poloprofesionálně basketbal a pracoval ve stavebnictví. Co si pamatuji, byl otec hochštapler. Moje matka je dodnes zaměstnaná a vždycky pracovala v nějaké práci, ať už na stavbě, jako pokojská, hospodyně, pečovatelka. Táta se vykašlal na korporátní Ameriku a věnoval se řadě příležitostných prací. Slepice, dřevo na topení, šrot atd..., to všechno byla zástěrka pro jeho skutečný zdroj peněz - marihuanu. Moje rodina byla tak dysfunkční, jak jen to jde. Rodiče mě ve třinácti poslali k babičce, která už měla za sebou dvě mozkové mrtvice kvůli nám, zlobivým dětem. Neměli jsme žádnou strukturu a otec nás týral a zdálo se, že se vyžívá v tom, jak nás "kárá". Drátěná ramínka, vypínače, prodlužovačky byly normou. V devíti letech jsem utrpěl popáleniny třetího stupně na rukou, a protože jsme nebyli pojištěni, mám jizvy, vnitřní i vnější. Vystudoval jsem střední školu a nastoupil na malou nižší vysokou školu v Rangeru v Texasu. Bylo tam víc skunků než lidí a spousta rasismu. Další semestr jsem odtamtud odešel a zapsal se na Wharton Country Jr.

College ve Whartonu v Texasu. Běhal jsem atletiku, skákal o tyči, dařilo se mi na střední škole a vynikal jsem i na vysoké. Po absolvování Wharton County jsem získal stipendium na Lamar University v Beaumontu. Tam jsem žila s dívkou jménem Felicia Albin Callousová. Zachránila mě před sebou samým a byla mým prvním polibkem, prvním uhhmm, no však víte. V posledním ročníku jsem Lamar opustil a přihlásil se do americké armády, kde jsem byl umístěn ve Fort Jackson v Columbii ve státě Severní Karolína. Potkal jsem dívku jménem Susan Elece Sandersová, což byla další dobrá žena, kterou jsem si nechal utéct. Vrátil jsem se domů a šel pracovat do Ruskovy státní psychiatrické léčebny ve východním Texasu. Seznámil jsem se s Patty Johnsonovou, matkou mého nejstaršího syna Geralda, který slouží v San Diegu u amerického námořnictva. Pak jsem se vrátil do školy na Stephen F. Austin, seznámil se tam s matkou svého syna, vystudoval a šel pracovat do CPS. Opustila jsem východní Texas a přestěhovala se do Dallasu, kde jsem začala psát poezii. Založil jsem Fort Worth Poetry Slams. A pak jsem po šesti letech v CPS opustil tuto práci i Texas a přestěhoval se do Sacramenta. Tam jsem vynikal v herectví a mluveném slově na básnických slamech. Poté, co jsem byl dvakrát postřelen při pokusu o krádež auta, jsem se přestěhoval zpět do Arlingtonu a zbytek mého příběhu je vetkán do básní, které si přečtete v této knize. Vychutnejte si mé životní dílo a život muže, který se snaží být MUŽEM ve světě plném pestrých rozptýlení. Vítejte v knize Pláč v barvách... Poemografie muže "Prostě miluji krásnou trýzeň jarního tornáda.

Je to zoufalý boj o přežití. Způsob, jakým se brutálně točí v kruhu za přijetím, aniž by věděla, že ničí životy ve snaze udržet si svůj vlastní. A nikdy jsem se necítil matce přírodě blíž než právě teď...": Mike Guinn.