Písařská kultura a vznik hebrejské Bible

Recenze čtenářů

Kniha Karla van der Toorna „Písařská kultura a vznik hebrejské Bible“ zkoumá historický kontext a procesy vzniku a předávání hebrejské Bible optikou starověké písařské kultury. Přestože kniha nabízí hluboký vhled a vědeckou přísnost, čtenáři upozorňují, že je hutná a vyžaduje pečlivé čtení. Některé kritiky se zaměřují na její silné spoléhání na starověké postupy spíše než na vnitřní textové důkazy ze samotné Hebrejské bible.

⬤ Poskytuje poučné pochopení starověké písařské kultury a jejího vlivu na hebrejskou Bibli.
⬤ Ukazuje souvislost mezi písařskými praktikami a kanonizací textů.
⬤ Nabízí jasnost a hloubku při vysvětlování složitých historických a literárních pojmů.
⬤ Je vřele doporučován všem, kdo studují starověké historické nebo literární texty.
⬤ Srovnávací důkazy z jiných kultur zlepšují pochopení písařské činnosti.

⬤ Četba je náročná a vyžaduje pomalý, metodický přístup.
⬤ Někteří čtenáři mají pocit, že se příliš spoléhá na vnější starověké písařské postupy a postrádá dostatek příkladů ze samotné hebrejské Bible.
⬤ Druhá část knihy předkládá tezi, která je podle některých příliš sebevědomá a prospělo by jí opatrnější pojetí.
⬤ Výklad písařů jako „lhářů“ je kritizován pro přílišnou laickost.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Scribal Culture and the Making of the Hebrew Bible

Obsah knihy:

Hebrejskou Bibli považujeme za knihu - a přesto byla vytvořena převážně negramotnou kulturou, v níž psaní, editace, kopírování, výklad a veřejné čtení byly záležitostí profesionální elity. Písaři starověkého Izraele jsou skutečně hlavními postavami hebrejské Bible a Karel van der Toorn v této knize poprvé vypráví jejich příběh.

Jeho kniha uvažuje o Bibli ve velmi specifickém historickém pojetí, jako o výstupu písařské dílny Druhého chrámu působící v období 500-200 př. n. l..

Na základě srovnání s písařskou praxí starověkého Egypta a Mezopotámie van der Toorn přehledně popisuje metody, předpoklady a materiální prostředky výroby, které daly vzniknout biblickým textům; své postřehy pak přibližuje na dvou důležitých textech, Deuteronomiu a Jeremiášovi. Písaři, kteří jsou tradičně považováni za opisovače starověku, se zde ukazují jako gramotná elita, která měla v rukou klíč k produkci i předávání textů.

Van der Toornovo líčení písařské kultury otevírá nový pohled na vznik hebrejské Bible a odhaluje, jak jednotlivé biblické knihy a autoři s nimi spojení byli produkty sociálního a intelektuálního světa písařů. Tím, že nás tato kniha zavádí do tohoto světa, přináší nové a strhující zhodnocení hebrejských písem.