Philomath: Básně

Recenze čtenářů

Recenze básnické sbírky Devon Walker-Figueroa „Philomath“ ji vyzdvihují jako hluboce dojemnou a složitou sbírku, která zachycuje složitost amerického venkova prostřednictvím silných obrazů a emocionální hloubky. Čtenáři oceňují autorčinu schopnost vyvolávat silné pocity a zkoumat prostřednictvím jejího díla témata paměti a identity.

Čtenáři knihu chválí za nádherně zpracované básně, které nabízejí niterný i myšlenkový zážitek. Mnozí si všímají emocionálního dopadu poezie a označují ji za ohromující, moudrou a poutavou. Vyzdvihována je také autorčina schopnost vykreslit složitost venkovského života a charakterů, přičemž ji přirovnávají k zavedeným básnířkám, jako je Sylvia Plathová. Sbírku doporučujeme pro její silný hlas a podmanivost.

Recenze výslovně neuvádějí žádné výrazné zápory, nicméně zkoumaná témata nemusí rezonovat s každým, neboť se noří do bolestných vzpomínek a strašidelných aspektů venkovského života, což by mohlo být vnímáno jako těžké nebo výklenkové.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Philomath: Poems

Obsah knihy:

Vítěz Levisovy čtenářské ceny za rok 2022

Finalista Ceny Johna Leonarda za nejlepší prvotinu udělované National Book Critics Circle v roce 2021.

Výběr Publishers Weekly "Top Ten Pick" pro poetické tituly podzimu 2021.

A Library Journal "Poetry Title to Watch" (Titul poezie, který je třeba sledovat) pro rok 2021.

A Chicago Review of Books "Must-Read Book of September 2021".

Tato debutová sbírka, kterou vybrala Sally Keithová jako vítěze Národní básnické řady 2020, je přežitkovým katalogem zarůstání a míst, která nás pronásledují.

S Devon Walkerovou-Figueroaovou jako naší Vergilií začínáme ve stejnojmenném městě sbírky Philomath v Oregonu. Proplouváme obchodem se smíšeným zbožím, do nazaretského kostela, kolem lidí, kteří se trhají v ostružiní místa, které je nechce pustit. Přesuneme se za město do polí a zemědělské krajiny - a ještě dál, podél dálnic, do prokletého kalifornského města, muzea ve Florencii. Putujeme s jakousi zvířecí logikou, jako šelma s "myšlenkou vyprostit se / z údolí padajícího / k faulu", napjatým, překrývajícím se prostorem mezi pohybem a klidem.

Walker-Figueroa, badatel na hranici vznešeného, píše v tichém úžasu nad přírodou, pamětí a krásou, která je "pouhou existencí, která pokračuje a pokračuje". Na svých toulkách vede čtenáře k druhu svědectví, které se neubrání ponurému ani bizarnímu: Vinice, kterou zachvátily plameny, je znovuobnovena poli. Prasnice udusí svá mláďata a pak porodí další. Soused na svém dvoře žvýká kobylky.

V knize Philomath je totiž básníkovou (někdy neochotnou) povinností "dohlížet / na to, co zbylo" z lidí a míst, která nás ovlivnila. A vždy něco zůstane, ať už je to vůně spálených hroznů, bronz z dvanáctého století, nebo dokonce pramen vlasů.