Pět žen, které milovaly lásku: Milostné příběhy z Japonska 17. století

Recenze čtenářů

Kniha „Pět žen, které milovaly lásku“ od Ihary Saikaku představuje jedinečný pohled na život v japonském období Edo a zaměřuje se na zkušenosti pěti žen, které hledaly lásku a rozkoš navzdory společenským omezením. Zatímco někteří čtenáři považují příběhy za zábavné a zasvěcené, jiní knihu kritizují pro její moralistický tón a vnímanou misogynii.

⬤ Poskytuje jiný historický pohled
⬤ zábavné a jednoduché příběhy
⬤ obsahuje originální ilustrace a užitečnou esej
⬤ odráží společenské normy té doby
⬤ dobře podané s dobrým překladem.

⬤ Některé příběhy jsou považovány za misogynní a postrádají silné ženské postavy
⬤ morální konce mohou působit nuceně a neuspokojivě
⬤ styl psaní může být pro někoho těžko srozumitelný
⬤ úvod kazí konce příběhů
⬤ vnímán jako rasistický vůči homosexualitě.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Five Women Who Loved Love: Amorous Tales from 17th-Century Japan

Obsah knihy:

„Pět okouzlujících novel... které mají úžasnou svěžest, barevnost a vřelost.“ -- The New Yorker

Tato sbírka pěti novel Ihary Saikakua, která poprvé vyšla v roce 1686, se v prostopášném světě Japonska Genroku okamžitě stala bestsellerem. Popularita knihy s věkem jen stoupala a stala se literární klasikou podobně jako Boccacciův Dekameron nebo Rabelaisova díla.

Každý z pěti příběhů sleduje odhodlanou ženu na její cestě za milostným dobrodružstvím:

⬤ Příběh Seijuro v Himedži -- Onatsu, již v šestnácti letech moudrá v lásce.

⬤ Soudnička plná lásky -- Osen, věrná manželka až do chvíle, kdy je nespravedlivě obviněna z cizoložství.

⬤ Co přinesla roční období tvůrci almanachu -- Osan, kjótská kráska, která usne ve špatné posteli.

⬤ Dcera zelináře s uzlíčkem lásky -- Ošiči, ochotná vypálit město, aby se setkala se svým samurajským milencem.

⬤ Gengobei, hora lásky -- Oman, která musí soupeřit s pohlednými chlapci, aby získala náklonnost svého milence.

Kniha je však víc než jen sbírkou zručně vyprávěných erotických příběhů, protože "Saikaku... se nemohl ponořit do nejniternějších tajemství lidského života jen proto, aby je vystavil posměchu nebo úšklebku. Je zjevně fascinován rozmanitostí a složitostí lidské lásky, ale vždy si zachovává smysl pro její vnitřní důstojnost... je vybíravým i soucitným soudcem svých bližních.".

Saikakuův styl, stejně tak aluzivní jako vtipný, je výzvou, které se odvážilo čelit jen málo překladatelů, a rozhodně nikdy předtím ne s takovým úspěchem jako zde. Podtrženo nádhernými ilustracemi ze 17. století. Překladu Theodora de Baryho se v této skvostné sbírce romantických příběhů podařilo zachytit opojnou chuť originálu.