Hodnocení:
Kniha podrobně popisuje plynovou krizi a inflaci v 70. letech 20. století a ukazuje souvislosti se současnými otázkami energetické politiky a americké historie. Je dobře zpracovaná, přístupná a u čtenářů, kteří tuto dobu zažili, vyvolává silnou nostalgii. Objevily se však některé kritické připomínky týkající se hloubky jejího odborného záběru a omezeného rozsahu probíraných témat.
Klady:⬤ Dobře prozkoumaná a důkladně čtivá
⬤ účinně propojuje minulé události se současnými problémy
⬤ poskytuje cenné historické poznatky
⬤ nostalgické pro ty, kteří zažili 60. a 70. léta
⬤ dobré pro pochopení neúčinných reakcí různých administrativ.
⬤ Některým čtenářům připadá nudná, zejména mladšímu publiku neznalému historických osobností
⬤ některé oblasti odborného zpracování byly kritizovány, zejména zaměření na ceny benzinu při zanedbání širších energetických otázek
⬤ některé faktické chyby zaznamenané historiky.
(na základě 14 hodnocení čtenářů)
Panic at the Pump: The Energy Crisis and the Transformation of American Politics in the 1970s
Autoritativní historie energetických krizí 70. let a světa, které způsobily
V roce 1973 zakázal arabský kartel OPEC vývoz ropy do Spojených států, což způsobilo nárůst cen a napětí v celé zemi. Tmavé vánoční stromky, snížené termostaty, prázdné nádrže a nové omezení rychlosti na pětapadesát kilometrů v hodině naznačovaly, že Amerika je národem v úpadku. Národním heslem se stalo "Nešetři palivem". Ačkoli embargo skončilo v následujícím roce, vneslo do amerického života nový druh nejistoty - nejistoty, která se jen prohloubila, když íránská revoluce vedla na konci desetiletí k novému nedostatku.
Jak ukazuje Meg Jacobsová, ropná krize měla rozhodující vliv na americkou politiku. Jestliže nás Vietnam a Watergate naučily, že naše vláda lhala, energetická krize nás naučila, že naše vláda nefunguje. Prezidenti Nixon, Ford a Carter prosazovali ambiciózní energetickou politiku, která měla sjednotit národ a ukončit jeho závislost na zahraniční ropě, ale jejich úsilí vyšlo naprázdno. Demokratická strana byla rozdělena: proti sobě stáli starší liberálové z New Deal, kteří si cenili přístupu k cenově dostupné energii, a mladí ekologové, kteří prosazovali ochranu životního prostředí. Konzervativní republikáni mezitím tvrdili, že k nedostatku vůbec nedojde, pokud se vláda stáhne z cesty a nechá fungovat trh. Výsledkem byla politická patová situace a panika v celé zemi: kilometrové fronty na plyn, konspirační teorie o velké ropě, dokonce i násilné stávky řidičů kamionů.
Jacobs dochází k závěru, že energetická krize 70. let se pro mnoho Američanů stala lekcí o omezeních vládní moci. Ukázalo se, že Washington není schopen navrhnout účinnou národní energetickou politiku, a výsledkem byla rostoucí skepse vůči vládním zásahům, která připravila půdu pro nástup reaganismu. Autorka nabízí živé portréty klíčových postav, od Nixona a Cartera až po horlivého energetického cara Williama Simona a mladé Donalda Rumsfelda a Dicka Cheneyho. Jacobsova poutavá kronika končí válkou v Perském zálivu v roce 1991, kdy prezident George H. W. Bush vyslal vojáky na ochranu volného toku ropy v Perském zálivu. Bylo to selhání domácí politiky, které pomohlo urychlit vojenskou akci v zahraničí. V době, kdy čelíme důsledkům měnícího se klimatu, nestabilního trhu s ropou a pokračujících nepokojů na Blízkém východě, je kniha Panika u pumpy nezbytným a živým popisem formativního období amerických politických dějin.