Paní Palfreyová v Claremontu

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu „Paní Palfreyová v Claremontu“ se odráží hluboké ocenění stylu psaní a vývoje postavy Elizabeth Taylorové, zejména se zaměřením na pronikavé a upřímné zobrazení stárnutí a osamělosti prostřednictvím zkušeností paní Palfreyové. Zatímco mnozí recenzenti považovali román za dojemný a krásně napsaný, někteří měli pocit, že je melancholický, a několik z nich dalo přednost filmové adaptaci před knihou.

⬤ Krásně napsaná, poetická próza.
⬤ Bohatý vývoj postav a trojrozměrné charaktery.
⬤ Dojemný a dojemný příběh o stárnutí a osamělosti.
⬤ Nabízí zralý pohled na život a problémy starších lidí.
⬤ Vhodný pro knižní kluby a vyvolává hluboké emoce.

⬤ Některým čtenářům připadala kniha příliš melancholická nebo smutná, takže se jí těžko prokousávali.
⬤ Několik recenzentů dalo přednost filmové adaptaci před knihou, přičemž uváděli rozdíly v přitažlivosti postav a důrazu na ně.
⬤ Kniha nemusí najít odezvu u mladších čtenářů, protože se soustředí na zážitky starších lidí.

(na základě 441 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Mrs. Palfrey at the Claremont

Obsah knihy:

Černohumorný příběh o osamělosti, podvodech a životě ve stáří od jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů dvacátého století.

Jednoho deštivého lednového nedělního odpoledne se čerstvě ovdovělá paní Palfreyová přestěhuje do hotelu Claremont v South Kensingtonu. „Jestli to tu není hezké, nemusím tu zůstávat,“ slibuje si, když se zabydluje v tomto útočišti gentlemanů a zchátralých lidí. „Tři postarší vdovy a jeden starý muž... který zřejmě neměl rád ženskou společnost a málokdy se mu dostalo nějaké jiné.“ Jejími spoluobyvateli jsou i zaměstnanci, a ti jsou do jednoho osamělí. Co si má paní Palfreyová počít sama se sebou, když má teď tolik času? Jít na procházku. Jít do muzea. Jít na konec bloku. No, má přece vnuka, který pracuje v Britském muzeu, a ten ji určitě každým dnem navštíví.

Paní Palfreyová se pyšní tím, že vždycky věděla, „co je správné“, ale v této nové situaci zjišťuje, že tento zdroj je značně omezený. Než se naděje, zkusí vlastně něco jiného.

Poslední a nejoblíbenější román Elizabeth Taylorové je stejně neúprosný jako nakonec srdcervoucí.