Palmyra po Zenobii ad 273-750: Archeologické a historické přehodnocení

Původní název:

Palmyra After Zenobia Ad 273-750: An Archaeological and Historical Reappraisal

Obsah knihy:

Tato kniha vrhá světlo na velmi opomíjenou etapu Palmyry, která je na seznamu světového dědictví UNESCO, a to na období mezi pádem palmyrské „říše“ (272 n. l.) a koncem vlády Umajjovců (750 n. l.). Cílem knihy je zaplnit podstatnou díru v moderním bádání - pozdně antické a raně islámské dějiny města stále ještě nebyly napsány.

V pozdní antice zůstávala Palmýra prosperujícím provinčním městem, jehož existenci zajišťovala nově získaná role opěrného bodu podél východní hranice. Palmýra si udržovala významnou náboženskou roli jako jedna z prvních biskupských svatyní ve střední Sýrii a v raném islámu jako politické centrum mocného kmene Banu Kalnb.

V centru pozornosti této knihy je post-římská Palmýra, město a prostředí. Analýza a publikace dokladů o pořímském bydlení umožňuje studium městského života ve městě, včetně soukromých obytných budov ve svatyni Ba'alšamin. Systematický přehled je věnován archeologickým a literárním dokladům náboženského života města v pozdní antice a raném islámu. Další pozornost je věnována obraně města. Po diskusi o posádce ubytované v Palmýře je zkoumána Diokleciánova vojenská pevnost a městské hradby, přičemž fotografické a archeologické důkazy jsou využity k diskusi o chronologii a stavebních technikách. Knihu uzavírá syntetický výčet archeologického a písemného materiálu, který poskytuje ucelenou historii osídlení od jeho počátků až po pád Marwana II. v roce 750 n. l.