Recenze čtenářů
Shrnutí:Recenze hodnotí knihu o německém výsadku za druhé světové války různorodě a vyzdvihují ji jako podrobnou monografii, která nabízí důkladnou analýzu historie a operačních selhání Fallschirmjägerů. Zatímco někteří čtenáři oceňují hloubku výzkumu a nové poznatky, jiní vyjadřují zklamání nad formátem a zpracováním knihy a mají pocit, že nesplňuje jejich očekávání širšího historického přehledu.
Klady:Kniha přináší originální historické detaily o německém letectvu, zejména o roli generála Luftwaffe Karla Studenta. Přesvědčivě dokládá strategické chyby, které přispěly k porážce Německa ve druhé světové válce. V recenzích se uvádí, že jde o solidní příspěvek k vědeckému poznání druhé světové války, a oceňuje se jímavá obrazová dokumentace, která je v knize použita.
Zápory:Někteří čtenáři se cítí být popisem knihy uvedeni v omyl a očekávají spíše vyprávění o historii s osobními vzpomínkami a fotografiemi než formát podobný disertační práci. Kniha je popisována tak, že působí jako diplomová práce nebo monografie, což se nemusí líbit všem čtenářům, kteří hledají poutavější čtení.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Falling from Grace: The German Airborne (Fallschirmjager) in World War II
Obsah knihy:
Nacistické Německo bylo ve 20. století průkopníkem v používání vzdušných výsadkových sil a na počátku války je účinně využívalo jako součást integrovaných ofenziv s kombinovanými zbraněmi. Přesto se německý výsadek v roce 1941 doslova zničil. Co se stalo, jak Němci reagovali a jaké historické poznatky o použití výsadkových sil mohou z německých zkušeností čerpat současní plánovači?
Na konci 30. let 20. století vznikla v nacistickém Německu díky agresivnímu a inovativnímu programu vyzbrojování taktika vertikálního obkličování. Německý Wehrmacht, který byl průkopníkem v používání kluzáků jako nosičů vojsk, parašutistů a vzdušných výsadků posil k využití taktického úspěchu, použil novou techniku vzdušného boje s překvapivým úspěchem v rámci kampaně Blitzkrieg proti Nízkým zemím a Francii v roce 1940. Když však byla taktická doktrína použitá k obsazení mostů, opěrných bodů a silničních uzlů ve Fall Gelbu přenesena na obsazení celého ostrova, který byl v roce 1941 silně bráněn, spáchal německý výsadek fakticky sebevraždu. Během deseti dnů v květnu 1941 byla na Krétě zabita nebo zraněna polovina výsadkových sil celé německé armády. Hitler tuto katastrofu neprávem přičítal přehrání faktoru překvapení a zakázal další výsadkové operace až do roku 1943. Ke správným závěrům dospěl sám velitel německého výsadku generál Kurt Student v analýze po bitvě. Jeho vlastní trvání na chybné taktice bylo zničující. Ačkoli zůstávali silnou a profesionální silou, Hitlerův účinný zákaz budoucího použití výsadkových sil trval až do roku 1943, kdy bylo jasné, že Spojenci stále velmi považují výsadek za životaschopnou formu boje. V té době již schopnost Německa vést výsadkové operace ve významném měřítku dávno pominula.
Německá inovace vertikálního obkličování ve 30. letech 20. století byla pro moderní vojenskou taktiku stejně revoluční jako souběžný vývoj integrované kombinované ofenzívy, dnes známé jako blesková válka. Při zavádění myšlenek Billyho Mitchella do praxe prokázal generál Luftwaffe Student vizi, inovativní myšlení a praktické vojenské dovednosti. Špatné zpravodajské informace a spoléhání se na jeho taktiku "sypání olejových kapek" při nasazení jeho výsadkových jednotek, Fallschirmtruppe, na Krétě však přímo vedly k jejich vyřazení jako významné zbraně z německého arzenálu za druhé světové války. Nicméně Student dokázal, že výsadkové jednotky mají jedinečné schopnosti jako multiplikátor sil v ofenzivní i defenzivní válce. Německé zkušenosti, které rovněž ukázaly omezení výsadkových sil, byly po válce důkladně prostudovány americkou armádou a zapracovány do výsadkové doktríny.
