Ospravedlnění genocidy: Německo a Arméni od Bismarcka po Hitlera

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu Stefana Ihriga o německém podílu na arménské genocidě od Bismarcka po Hitlera se objevuje jak chvála za důkladný výzkum a pronikavou analýzu, tak i kritika týkající se údajné zaujatosti a sporných tvrzení o inspiraci nacistů. Mnozí čtenáři knihu chválí za to, že osvětluje méně známý aspekt historie a souvislosti mezi arménskou genocidou a holocaustem, zatímco jiní se závěry a interpretační optikou autora ostře nesouhlasí.

⬤ Dobře prozkoumáno a napsáno
⬤ poskytuje cenné poznatky o německo-osmanských vztazích a ideologických kořenech genocidního přesvědčení
⬤ obsahuje rozsáhlé citace
⬤ důležitý zdroj pro pochopení souvislostí mezi arménskou genocidou a holocaustem
⬤ přístupný i pro nehistoriky.

⬤ Někteří čtenáři vnímají zaujatost vůči Turkům a zpochybňují autorovy interpretace
⬤ obvinění z pozměňování historických vyprávění
⬤ několik z nich shledalo argumenty nedostatečně hluboké nebo jasné
⬤ kritizují autorovo vykreslení některých historických postav a událostí a považují je za zavádějící.

(na základě 23 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Justifying Genocide: Germany and the Armenians from Bismarck to Hitler

Obsah knihy:

Často se má za to, že arménskou genocidu a nacistický holocaust dělí velká časová a prostorová vzdálenost. Stefan Ihrig však ukazuje, že spolu souvisely mnohem více, než se dosud myslelo. Bismarck a poté Vilém II. vsadili ve své zahraniční politice na úzké vztahy se stabilní Osmanskou říší. V míře, v jaké byli Arméni pod osmanskou nadvládou neklidní, představovali problém i pro Německo. Od devadesátých let 19. století si Německo zvyklo omlouvat násilí vůči Arménům, dokonce ho akceptovalo jako zahraničněpolitickou nutnost. Pro mnoho Němců představovali Arméni vysloveně rasový problém a navzdory křesťanství Arménů je Němci vykreslovali jako „Židy Orientu“.

Jak Stefan Ihrig v této první ucelené studii na toto téma odhaluje, mnoho Němců před první světovou válkou sympatizovalo s dlouhodobým útlakem Arménů ze strany Osmanů a později důrazně obhajovalo válečný program vyhlazování Turků. Po válce, v tzv. velké debatě o genocidě, němečtí nacionalisté genocidu nejprve popírali a poté ji rozsáhle ospravedlňovali. Také nacisté začali považovat genocidu za ospravedlnitelnou: v jejich verzi dějin umožnila genocida Arménů úžasný vzestup nového Turecka.

Ihrig opatrně poznamenává, že tato souvislost neznamená, že by arménská genocida nějak způsobila holocaust, ani nečiní Němce méně vinnými. Žádné dějiny dvacátého století by však neměly ignorovat hluboké, přímé a znepokojivé souvislosti mezi těmito dvěma zločiny.