Osamělost sebe sama: Přemýšlení o Elizabeth Cady Stantonové

Recenze čtenářů

Kniha přináší hluboký a současný pohled na přínos Elizabeth Cady Stantonové k feminismu a volebnímu právu žen a spojuje historickou analýzu s osobními postřehy. Zachycuje složitost Stantonové osobnosti a jejích myšlenek a zároveň zkoumá širší kontext hnutí za práva žen.

Kniha je popisována jako hluboká, dobře napsaná a poutavá a nabízí jedinečný pohled na historii. Efektivně vyzdvihuje roli Stantonové ve volebním právu žen a její osobní boje, přičemž obsahuje zajímavé anekdoty a citáty. Kniha také podporuje zájem o další zkoumání feministické literatury.

Někteří recenzenti poznamenali, že kniha může působit neuspořádaně a občas odbíhá od svých hlavních témat, jako je například pojem „já“. Kritizován je autorčin pohled na potraty a přání jasnějšího uspořádání a zaměření na některé myšlenky, zejména na „samotu já“.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Solitude of Self: Thinking about Elizabeth Cady Stanton

Obsah knihy:

Elizabeth Cady Stantonová - spolu se svou spolubojovnicí Susan B. Anthonyovou - byla jednou z nejdůležitějších vůdkyň hnutí za získání volebního práva pro americké ženy. Jak ale Vivian Gornicková v této vášnivé a živé biografické eseji tvrdí, Stantonová je také největší feministickou myslitelkou devatenáctého století. Stantonová, která byla obdařena dostatečně velkým filozofickým myšlením, aby dokázala pochopit nesmírný význam ženských práv, rozvinula oddanost rovnosti, která je jedinečně americká. Její spisy a život jasně ukazují, proč feminismus jako hnutí za osvobození vzkvétal právě zde jako nikde jinde na světě.

Stantonová se narodila v roce 1815 v konzervativní privilegované rodině, ale její zkušenosti z abolicionistického hnutí ji radikalizovaly. Když se v roce 1840 zúčastnila první mezinárodní konference o otroctví v Londýně, byla překvapena, když ji představitelé konference odmítli posadit kvůli jejímu pohlaví. V tu chvíli si uvědomila: V očích světa nejsem taková, jaká jsem ve svých vlastních očích, jsem jen žena. V téže chvíli pochopila, co to znamená, že americká republika nesplnila svůj základní slib rovnosti pro všechny. Ve svém posledním veřejném projevu The Solitude of Self (Osamělost sebe sama) (předneseném v roce 1892) se zasazovala o politickou rovnoprávnost žen s odůvodněním, že osamělost je lidským údělem, a proto každý občan potřebuje nástroje, aby mohl sám bojovat za své zájmy.

Vivian Gornick se s knihou The Solitude of Self poprvé setkala před třiceti lety. Gornicková o té chvíli píše: "Sotva jsem věděla, kdo byla Stantonová, natož co tento projev znamenal v jejím životě nebo v našich dějinách, ale dodnes si pamatuji, jak jsem si s nadšením a vděčností pomyslela, když jsem tato slova četla poprvé, osmdesát let poté, co byla napsána: "Začínáme tam, kde ona skončila.".

The Solitude of Self je hluboká, destilovaná meditace o tom, co dělá americký feminismus americkým, od jedné z nejlepších kritiček naší doby.