Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 4 hlasů.
Původní název:
Old Trafford - 100 Years of the Theatre of Dreams: 2nd Edition
Obsah knihy:
Za posledních 100 let hostil Old Trafford zápasy mistrovství světa a Evropy, finále FA Cupu a finále Ligy mistrů a byl svědkem nespočtu vítězství, remíz i porážek United. Přesto zůstává především památníkem vize zakladatele a prvního mecenáše klubu Johna Henryho Daviese. Davies si uvědomoval exponenciální růst fotbalu v roce 1900 a potřebu bezpečně ubytovat obrovské množství fanoušků a uznal, že mistři Anglie a vítězové FA Cupu z roku 1909 potřebují prostornější domov, než je stará ošuntělá Bank Street v Claytonu, hřiště s malým zázemím a kapacitou menší než 25 000 diváků. Předseda, povoláním pivovarník, našel volný pozemek na Old Trafford a posílen úspěchem klubu pověřil slavného architekta fotbalových stánků Archibalda Leitche, aby na tomto místě postavil stadion pro 100 000 diváků. Old Trafford byl postaven v roce 1909 a slavnostně otevřen v únoru 1910 při ligové návštěvě Liverpoolu, přičemž jeden reportér jej okamžitě označil za „nejhezčí (sic), nejprostornější a nejpozoruhodnější arénu, jakou jsem kdy viděl“. Jako fotbalové hřiště nemá na světě konkurenci, je ctí pro Manchester a domovem týmu, který dokáže zázraky, když je k tomu disponován“. Bohužel stadion přišel pro klub v nevhodnou dobu, protože United se chystali zahájit 37 let trvající období bez trofejí, nejdelší v historii klubu.
Průměrná návštěvnost United před válkou proto jen zřídkakdy přesáhla 30 000 diváků, a to na stadionu s kapacitou přes 70 000 diváků. Nešťastný stadion utrpěl další rány v noci z 8. na 11. března 1941, kdy byl bombardován během bleskového útoku. A tak byli United po čtyři poválečné sezóny nuceni hrát svá „domácí“ utkání na Maine Road. Nyní, ve svém druhém „životě“, už Old Trafford nebyl sám jako velkokapacitní stadion, přesto jej obrozující se United pod vedením Matta Busbyho častěji zaplnili. Příchod reflektorů a evropského fotbalu předznamenal novou kapitolu: stadion je všeobecně považován za nejlepší při takových příležitostech a od prvního zápasu proti nesmrtelnému Realu Madrid v roce 1957 hostil kontinentální soupeře a stal se proslulým po celé Evropě. V šedesátých letech byla v rámci příprav na finále mistrovství světa v roce 1966 na západě stadionu přistavěna nová konzolová tribuna a později přibyla další místa na Scoreboard End a za Stretford End. Tato vylepšení však byla ničím ve srovnání s dramatickými změnami, které přinesla Taylorova zpráva. Zrod Premier League a domácí dominance United pomohly proměnit hřiště - nejprve na stadion pro všechny diváky, poté se sezónu po sezóně postupně rozrůstal a pojal více než 75 000 diváků.
Během zdlouhavé výstavby Wembley se dokonce na určitou dobu stal národním stadionem, na kterém se odehrálo dvanáct zápasů Anglie. V knize „Old Trafford“ Iain McCartney aktualizuje svou původní knihu z roku 1996. Obsahuje původní plány areálu, dosud nikdy neviděné fotografie výstavby a vývoje hřiště a samozřejmě i velkých zápasů, které se zde odehrály. Old Trafford, který je dnes téměř osamocen mezi hřišti postavenými během prvního fotbalového boomu na počátku 20. století, se stal neodmyslitelnou součástí anglické fotbalové krajiny do té míry, že si nelze představit, že by se v budoucnu při kandidatuře na mistrovství světa neobjevil na předním místě. Po sto letech je stále „ctí Manchesteru“ a hlavní fotbalovou arénou severu.
