Oheň a duch: Vnitřní země - průvodce do srdce evangelia, 4. díl

Původní název:

Fire and Spirit: Inner Land - A Guide Into the Heart of the Gospel, Volume 4

Obsah knihy:

Blesky a lesní požáry mohly primitivním lidem nahánět hrůzu, ale zároveň si ohně vážili jako životodárného daru bohů. Eberhard Arnold zkoumá symboliku světla a ohně v Bibli, literatuře a historii, aby osvětlil náš vztah lásky a strachu k Bohu. Duch svatý je stejně jako oheň dvousečný meč: přináší planoucí hněv Božího soudu, který v nás stravuje vše mrtvé a studené, ale také sálající teplo jeho lásky, milosrdenství a vykoupení.

Vnitřní země sice nebyla výslovně kritická k nacistickému režimu, ale útočila na duchy, které oživovaly tehdejší německou společnost: rasismus a fanatismus, nacionalistický zápal, masovou hysterii a materialismus. Zejména kapitola "Světlo a oheň" byla záměrným veřejným prohlášením v rozhodujícím okamžiku německých dějin. Eberhard Arnold poslal Hitlerovi 9. listopadu 1933 jeden výtisk. O týden později provedlo gestapo razii v obci a vyplenilo autorovu pracovnu. Po této první razii požádal Eberhard Arnold dva přátele, aby již vytištěné podpisy Vnitřní země zabalili do vodotěsných kovových krabic a v noci je pro jistotu zakopali. Později Vnitřní zemi vykopali, propašovali ze země a po Eberhardově smrti ji vydali v Lichtenštejnsku.

Čtvrtý z pěti svazků Vnitřní země,Oheň a duch obsahuje dvě kapitoly: "Světlo a oheň" a "Duch svatý".

O Vnitřní zemi:Je těžké přeceňovat význam Vnitřní země, ať už pro Eberharda Arnolda, nebo pro jeho čtenáře. Kniha pohlcovala jeho energii po většinu jeho dospělého života - od první světové války, kdy publikoval první kapitolu pod názvem Válka: výzva k niternosti, až do roku 1935, posledního roku jeho života.

Zabalený do kovových krabic a v noci zakopaný v bezpečí před nacisty, kteří rok před autorovou smrtí (a znovu rok po ní) vtrhli do jeho pracovny, nebyl Innerland otevřeně kritický k Hitlerovu režimu. Nicméně útočil na duchy, kteří oživovali německou společnost: na její vražedné kmeny rasismu a fanatismu, na její opojný nacionalistický zápal, na její bezmyšlenkovitou masovou hysterii a vulgární materialismus. V tomto smyslu stojí Innerland v příkrém protikladu k duchu doby naší i autorovy.

Na první pohled se zdá, že těžištěm Vnitřní země je pěstování duchovního života jako cíle samého o sobě. Nic nemůže být zavádějící. Ve skutečnosti je pro Eberharda Arnolda samotná myšlenka na podporu sobecké samoty, v níž lidé hledají svůj soukromý klid tím, že se uzavřou hluku a shonu veřejného života kolem sebe, protivná. V knize Vnitřní život píše:

"Nastala doba nouze.Nemůžeme ustupovat a být slepí vůči ohromující naléhavosti úkolů, které na společnost doléhají. Nemůžeme hledat vnitřní odstup ve vnitřní a vnější izolaci... Jediným ospravedlněním pro stažení se do svého nitra, abychom unikli dnešnímu zmatenému, hektickému víru, by bylo, že se tím obohacuje plodnost. Jde o to, abychom v sobě díky jednotě s věčnými silami získali sílu charakteru připravenou na zkoušku v proudu světa.".

B> Innerland nás tedy nevyzývá k pasivitě, ale k akci.Zve nás k objevování hojnosti života žitého pro Boha. Otevírá nám oči pro možnosti oné "vnitřní země neviditelného, kde náš duch může najít kořeny své síly, a tak nám umožnit, abychom se tlačili k mistrovství života, k němuž jsme Bohem povoláni". Jedině tam, říká Eberhard Arnold, se náš život může ocitnout pod osvěcujícím světlem věčnosti a být viděn takový, jaký je. Jen tam nalezneme jasný pohled, který potřebujeme k vítězství v každodenním boji, jímž je život, a vnitřní kotvu, bez níž ztratíme kotvy.