An Ode to Friendship
V básních nové sbírky Óda na přátelství Roberta Simona je cosi, co se těžko oslovuje: Snad je to čistota obsažená v okázale tradičním a formálním jazyce, který se vine od obálky k obálce.
Někdo by mohl najít chybu v takovém drásavém přístupu vzhledem k 21. století, kterým se v poslední době prodíráme.
Já jsem jiného názoru. Při čtení Simonova díla se ztrácím v něčem, o čem je třeba předpokládat, že se jednalo o bolestně plynulý přechod, přes plynulé a blíže nespecifikované časové období. Jsou to básně, v nichž se technika setkává s duší; v nichž tatáž duše svádí neustálý boj se svým bratrem, intelektem.
Robert Simon se s tím plíží k nám a výsledkem se stává lahodně jemná agónie, poznávající, jak se slzy a slzy mohou protnout a způsobit rozkoš uprostřed zoufalství. -Sam Pereira
