Obnova duše světa: Naše živé spojení s inteligencí přírody

Recenze čtenářů

Kniha Davida Fidelera je podnětem k zamyšlení nad lidskou existencí, vzájemným propojením a hlubším vztahem s vesmírem. Autor kombinuje různé obory, jako je historie, filozofie, věda a spiritualita, a snaží se obnovit smysl života a spojení se světem. Zatímco mnozí čtenáři považovali knihu za poučnou a krásně napsanou, někteří ji kritizovali za to, že je nudná a v některých oblastech postrádá hloubku, zejména ke konci.

⬤ Hluboce filozofická a podnětná; vybízí k novému pohledu na život a naše spojení s vesmírem.
⬤ Spojuje různé obory, včetně historie, vědy, filozofie a spirituality, a poskytuje tak komplexní pohled.
⬤ Podle mnoha čtenářů je kniha krásně napsaná a inspirativní, dokáže vyvolat zamyšlení a osobní reflexi.
⬤ Obsahuje rozumná řešení, jak řešit odloučení lidstva od přírody.
⬤ Vřele doporučujeme jednotlivcům, kteří se zajímají o filozofii, historii a spiritualitu.

⬤ Někteří považovali pozdější kapitoly za zklamání a nedostatek naděje, což vedlo k pocitu pesimismu.
⬤ Několik čtenářů označilo některé části knihy za nudné, opakující se nebo pomalu se rozvíjející.
⬤ Kritika míchání osobní víry a mystiky s vědeckými teoriemi, což vedlo k vnímání nedostatku empirické podpory.
⬤ Někteří čtenáři se domnívali, že by bylo třeba, aby se jednotlivá témata probírala hlouběji.

(na základě 18 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Restoring the Soul of the World: Our Living Bond with Nature's Intelligence

Obsah knihy:

Tvůrčí role lidstva v rámci živého vzorce přírody.

- Zkoumá důležité vědecké objevy, které odhalují samoorganizující se inteligenci v srdci přírody.

- Zkoumá myšlenku živého vesmíru od jejích kořenů v nejstarších kulturách, přes její zatmění během vědecké revoluce až po její návrat v současnosti.

- Odhaluje způsoby, jak obnovit naše tvůrčí partnerství s přírodou a spolupracovat s její inteligencí.

Po tisíciletí byl svět vnímán jako tvořivá, vzájemně propojená síť života, která neustále roste, vyvíjí se a obnovuje. S příchodem vědecké revoluce v 16. a 17. století byl však svět vnímán jako neživý, hodinový mechanismus, svázaný zákony klasické fyziky. Inteligence byla vlastností přisuzovanou výhradně lidským bytostem, a proto bylo lidstvo považováno za nadřazené přírodě a od ní oddělené. Dnes nové vědecké objevy oživují starověkou filozofii živého, vzájemně propojeného kosmu a lidstvo se učí z inteligence přírody a spolupracuje s ní novými, život podporujícími způsoby, od ekologického designu až po biomimikry.

Na základě nejvýznamnějších vědeckých objevů poslední doby David Fideler zkoumá samoorganizující se inteligenci v srdci přírody a místo lidstva v kosmickém vzorci. Zkoumá starověkou vizi živého kosmu od jejích kořenů ve „světové duši“ Řeků a alchymistické tradici přes její zatmění během vědecké revoluce až po její návrat v současnosti. Vysvětluje, jak mechanistický pohled na svět vedl k hlubokému pocitu odcizení lidstva, neboť pokud vesmír fungoval pouze jako stroj, nebyl již žádný prostor pro skutečnou tvořivost nebo spontánnost. Ukazuje, že tomu tak není a že i na molekulární úrovni se přírodní systémy zapojují do sebeorganizace, sebezáchovy a tvůrčího řešení problémů, což odráží prastarou myšlenku tvůrčí inteligence, která existuje hluboko v srdci přírody.

Fideler odhaluje nové souvislosti mezi vědou, náboženstvím a kulturou a zkoumá, jak znovu navázat naše tvůrčí partnerství s přírodou a nové způsoby spolupráce s přírodní inteligencí.