Původní název:
The Sieges of Rhodes 1480 and 1522
Obsah knihy:
Kniha Obléhání Rhodosu v letech 1480 a 1522 popisuje dvě velkolepá obléhání Rhodosu, kdy se špitálníci z řádu svatého Jana postavili osmanské moci. Fotografie a mapy obsažené v knize plně ilustrují, jak téměř nemožnému úkolu Osmané při obou obléháních čelili. Obě obléhání ilustrují změny ve vedení války, k nimž došlo za 40 let mezi nimi, a revoluci v dělostřelectvu, která se odehrála. Obléhání Rhodu obsahuje velkolepé příběhy největších hrdinů a nejhorších padouchů, příběhy o vynalézavosti, statečnosti, krutosti a zbabělosti, příběhy, které měly ohlas v celém křesťanstvu.
Když velmistr Phillipe Villiers De L Isle-Adam a několik přeživších rytířů a bratří řádu svatého Jana 1. ledna 1523 odplulo z přístavu Rhodos, dlouhá historie křížových výprav skončila.
Řád chránil latinské státy téměř 200 let, než byl nucen po pádu Akkonu v roce 1291 odejít. Na rozdíl od templářů přežili potupu porážky a znovu se usadili na ostrově Rhodos. Právě zde zůstali bojovně přítomni, vždy představovali výzvu moci islámu a doufali v znovuzískání Svaté země. Vzestup osmanské moci v polovině 15. století vedl ke dvěma velkým obléháním, prvnímu za vlády Mehmeda II. v roce 1480 a druhému Sulejmana Nádherného v roce 1522.
Obě obléhání měla epický charakter a rozsah a přispěla ke slávě a prestiži špitálu. Velmistři v obou případech poskytli inspiraci nejen posádkám, ale i celému křesťanstvu. K obléhání došlo v kritickém období politických, náboženských a vojenských dějin Evropy. V roce 1480 bylo křesťanstvo sjednoceno a prostředky útoku i formy obrany měly v zásadě pozdně středověký charakter. Obě strany dokonce stavěly trebuchety, které byly považovány za dávno zastaralé. V roce 1522 byla Evropa hluboce rozdělena a zbraně i opevnění se dramaticky změnily. Tato kniha se zabývá středověkými opevněními a jejich proměnou v uplynulých letech podle nejnovějších představ. Rovněž nastiňuje dělostřeleckou revoluci, k níž došlo ve stejném období, kdy mohutné, neohrabané, ale stále výkonné kamenné vrhací bombardy ustoupily úzkohlavňovým odlitkům z bronzu, střílejícím železné projektily mnohem vyšší rychlostí a s mnohem větším účinkem.
Obléhání jsou pro vojenské historiky zajímavá také z technického hlediska, protože se v nich hojně používala pyrotechnika a miny. Oheň byl obzvláště strašlivým doplňkem hospitálského arzenálu a kniha shrnuje, jaké plamenné zbraně byly k dispozici a jak se používaly. Těžba a protistřelba, která probíhala při druhém obléhání, byla sama o sobě epopejí. Nedávný průkopnický výzkum zdůraznil, proč byla válka v podzemí tak rozsáhlá a stala se nejúčinnější osmanskou strategií.
Vojáci, kteří stáli proti sobě, si byli naprosto nepodobní výzbrojí, výstrojí a taktikou, i když si byli podobní náboženskou oddaností. Jaký to mělo vliv na výsledek? Osmanská armáda, zejména janičáři, byla postrachem Východu i Západu, přesto se v obou případech setkala se svým soupeřem. Jak se stalo, že početně výrazně slabší síly dokázaly bojovat s nepřítelem až do konce? To lze pochopit pouze podrobným studiem obléhání, což je možné díky vynikajícím zprávám z první ruky, které vznikly tak brzy po samotných událostech. Čtenář tak může obléhání prožít prostřednictvím slov těch, kteří bojovali. Mimořádně dochovaná špitální zbroj z Rhodu a vynikající sbírky osmanské a mamelucké zbroje a zbraní pomáhají ilustrovat kontrast mezi těmito válečnickými kulturami.
