Obecná teorie kriminality

Recenze čtenářů

Kniha je vysokoškolským učebním textem kriminologie, který zkoumá teorii sebekontroly ve vztahu ke kriminálnímu chování a zahrnuje různé teorie významných kriminologů. Přestože je považována za informativní a podnětnou, byla kritizována pro svou přístupnost, teoretické předpoklady a zastaralé odkazy.

⬤ Informativní a dobře strukturovaná
⬤ obsahuje důkladný přehled literatury
⬤ podněcuje k zamyšlení a vybízí k dalšímu zkoumání
⬤ užitečný zdroj pro kurzy kriminologie a sociologie
⬤ dobře hodnocený studenty na postgraduální úrovni.

⬤ Do značné míry nepřístupná kvůli složité slovní zásobě
⬤ některé části mohou být nudné
⬤ kritizována pro své teoretické předpoklady o lidské povaze
⬤ nekonzistence v argumentaci a rozsahu
⬤ některé údaje mohou být zastaralé
⬤ nemusí být vhodná pro začátečníky v oboru.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A General Theory of Crime

Obsah knihy:

Formulováním obecné teorie zločinu a souvisejícího chování autoři předkládají nové a komplexní vyjádření toho, čím by se kriminologie měla zabývat. Tvrdí, že převládající akademická kriminologie - ať už sociologická, psychologická, biologická nebo ekonomická - nebyla schopna poskytnout věrohodné vysvětlení kriminálního chování.

Dlouho zavrhovaná klasická tradice kriminologie vycházela z volby a svobodné vůle a považovala zločin za přirozený důsledek nezřízených lidských tendencí vyhledávat potěšení a vyhýbat se bolesti. Zabývala se povahou zločinu a málo pozornosti věnovala zločinci. Vědecká neboli disciplinární tradice je založena na kauzalitě a determinismu a dominovala kriminologii dvacátého století. Zabývá se povahou zločince a samotnému zločinu věnuje jen malou pozornost. Ačkoli jsou obě tradice považovány za neslučitelné, tato kniha sbližuje klasickou a moderní kriminologii tím, že vyžaduje, aby jejich pojetí bylo v souladu s nimi navzájem i s výsledky výzkumu.

Autoři zkoumají podstatu zločinu a zjišťují, že vědecké a populární pojetí zločinu je zavádějící, a posuzují pravdivost oborových tvrzení o zločinu a docházejí k závěru, že tato tvrzení jsou v rozporu s povahou zločinu a, což je zajímavé, i s údaji, které tyto obory samy poskytují. Poté předkládají vlastní teorii zločinu, která tvrdí, že základním prvkem zločinnosti je absence sebekontroly. Osoby s vysokou mírou sebekontroly zvažují dlouhodobé důsledky svého chování, osoby s nízkou mírou sebekontroly nikoli. Tato kontrola je naučená, obvykle v raném věku, a jakmile je jednou naučená, je velmi odolná vůči změně.

Ve zbývající části knihy autoři aplikují svou teorii na přetrvávající problémy kriminologie. Proč se muži, mladiství a menšiny dopouštějí trestné činnosti častěji než jejich vrstevníci? Jakou roli hraje škola v příčinách kriminality? Do jaké míry by bylo možné snížit kriminalitu poskytnutím smysluplné práce? Proč mají některé společnosti mnohem nižší míru kriminality než jiné? Vyžaduje kriminalita bílých límečků vlastní teorii? Existuje něco jako organizovaný zločin? Ve všech případech tato teorie nutí k zásadnímu přehodnocení tradičních názorů akademiků a odborníků na trestní právo. V závěru autoři zkoumají důsledky této teorie pro budoucí studium a kontrolu kriminality.