O válce: Strategie vojenského a politického boje (Vom Kriege)

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují knihu Carla von Clausewitze O válce jako klasický text vojenské teorie, který je aktuální i dnes. Mnozí recenzenti oceňují jeho pronikavou analýzu a historický význam, ale zároveň upozorňují, že kniha je hutná, náročná na čtení a trpí problémy s překladem. Některá vydání jsou kritizována za špatné formátování nebo neúplnost, zatímco jiná oceňují hloubku Clausewitzových myšlenek o povaze války a strategie.

⬤ Velmi uznávané a vlivné dílo o vojenské teorii.
⬤ Nabízí cenné poznatky o filozofii a strategii války.
⬤ Historická relevance a použitelnost pro moderní vojenské otázky.
⬤ Doporučená četba v oblasti vojenských a strategických studií.
⬤ K dispozici jsou dobré překlady a vydání, která zlepšují porozumění.

⬤ Obtížné čtení kvůli složitým větám a hutnému textu.
⬤ Některé překlady jsou špatné nebo špatně formátované.
⬤ Dílo je neúplné, což může zklamat čtenáře, kteří hledají komplexní pokrytí.
⬤ Některé koncepty se mohou zdát zastaralé nebo se přímo nevztahují k současnému válčení.
⬤ Recenzenti zmiňují rozdílnou kvalitu vazby a formátování v různých vydáních.

(na základě 194 hodnocení čtenářů)

Původní název:

On War: The Strategy of Military and Political Combat (Vom Kriege)

Obsah knihy:

Kniha O válce je jedním z nejvýznamnějších pojednání o politicko-vojenské analýze a strategii, které kdy bylo napsáno, a dodnes má na strategické myšlení kontroverzní i vliv. Napsal ji pruský generál Carl von Clausewitz po napoleonských válkách v letech 1816-1830.

Clausewitz se pustil do revize svých nashromážděných rukopisů, ale dokončení tohoto úkolu se již nedožil. Kniha O válce představuje jeho teoretické zkoumání. Clausewitz analyzoval konflikty své doby v linii kategorií Účel, Cíl a Prostředky.

Uvažoval, že Účelem války je vůle člověka prosadit se, která je určována politikou. Cílem konfliktu je tedy porážka protivníka za účelem prosazení Cíle.

Cíle se dosahuje pomocí strategie, která může být dosažena různými Prostředky, například porážkou nebo eliminací ozbrojených sil protivníka nebo nevojenskými Prostředky (jako je propaganda, hospodářské sankce a politická izolace). Jako Prostředek k dosažení stanoveného cíle tedy může sloužit jakýkoli zdroj lidského těla a mysli a všechny morální a fyzické síly státu.