Poté, co jsem dosáhl nejvyššího bodu svých ambicí a stal se mimořádně významným mužem v křesťanském společenství, k němuž jsem patřil, a zastával mimořádně cenné církevní postavení, nechal jsem se unést arogancí, zaslepit nečistými touhami duše a srdcem zcela zkaženým hříchem a nakonec jsem se dopustil nemorálních skutků tak velkých, že jsem pošpinil své vlastní jméno, demoralizoval jsem církev, ztratil rodinu, pohoršil svatý Boží záměr a nakonec jsem skončil pádem do hluboké jámy, natažený ve stoce hanby, kritizovaný všemi, kteří mě kdysi obdivovali, naslouchali mému učení a praktikovali ho, učedníky, z nichž se stali díky smělosti mých činů a slov.
Jednoho dne mě však zachránilo nekonečné Boží milosrdenství, které mi vrátilo víru, svatost, spásu a všechno, co jsem předtím ztratil, protože jsem zapomněl, že nejdůležitější v životě je nikdy se neodchýlit od Boží lásky.
