Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Obsah knihy:
"Kent Johnson nás svými texty v průběhu let obdařil nadměrným pocitem neklidu a výsměchu, když oživil a přetvořil starobylé umění satiry a přenesl ji se smíchem a zuřivostí do nového století a tisíciletí. Velkým potěšením v Nuper Verba je pak komická zuřivost, kterou dává básním, jež míří na literární současnost, přičemž si je vědom řady básníků a literárních pretendentů od starověkého Říma po současnou USAameriku i jinde. Slova a myšlenky, které Johnson v "překladu" dává Horáciovi, jsou současně a někdy pobuřujícím způsobem namířeny proti básníkům a básnickým válkám naší doby. Úprava, která stojí za to." - Jerome Rothenberg.
"Pokud se tvrdí, že satirik je levoruký spisovatel, pak se zdá, že analogie je pro nenapodobitelný, nebojácný a velmi potřebný příspěvek Kenta Johnsona jako stvořená - je to korektiv, který je jeden z deseti, nebo spíše jeden z tisíce, protijedem na nejhorší výstřelky a neupřímnosti západní poezie, její dekadenci a pompéznost. V knize Nuper Verba - latinský název je výstižný - si bere na mušku antagonistické postoje poezie, i když vypouští poslední nejlepší víno a polehává na plesnivém gauči burs. Pravdomluvný nebo svatý blázen, zasvěcený outsider nebo svědek ducha, morální síla Johnsonova projektu, stejně jako jeho vznešený humor, září jako tolik žravých paprsků, které zde dosahují okamžiků nečekaného lyrického jasu. Nikdy nebyl vtipnější ani podivněji dojemný. Odmítání konsenzu a zmiňování nezmíněného zůstává posláním pravého básníka a Johnsonova poezie nám to připomíná s krásným vystřízlivěním a mrazem opravdové pravdivosti." -Sam Riviere.
„Kent Johnson pomocí vtipů, starých argumentů a absurdit satirizuje „bezohledné dětské básníky s jejich cimbálovkami a zvonečky“. Ponurá neuctivost satiry je však zároveň druhem důvěrnosti: nemůžeme se vysmívat tomu, co dobře neznáme. Ještě vážněji nás Nuper Verba nabádá, abychom „z naší ztráty udělali trvalou píseň, / aby se povznesla nad povrchní pozornost našeho klanu“. Věnujte tedy těmto básním pozornost. Řekněme, že poezie je strašidelný zámek nebo podivínský lunapark. Zrcadlový sál tam přestává odrážet únavný egoismus básnické kultury a místo toho nabízí „nekonečná já, ustupující, stále plechovější, až“ člověk přestává vidět sám sebe. Věděli jsme, že jsme tam byli, daleko zpátky, ale také jsme byli pryč. A právě v tom, jak nám Johnson ukazuje, má poezie skutečně poslední slovo.“ -Elizabeth Robinsonová.
"V ústřední sekvenci knihy Nuper Verba, 15 'Horáckých ód', se satirik, analytik a někdy i startér básnických válek Kent Johnson vrací k jednomu z počátků západní lyriky, a to v řádcích, které jsou postupně ostře úsměvné, úsměvné i jemně dojemné. Tyto básně, přetvořené z latinských originálů a předchozích anglických překladů, často vyjadřují "v posledních dnech" opak satirikova přání: "Chci být dulcis a ne acidus, věřte mi. Přes všechnu svou sebereflexivní vrstevnatost, komickou aluzivnost, neúnavné srážení básnického kariérismu, které se setkává s Horácovými sebeironickými aspiracemi na básnickou nesmrtelnost, jsou to také autobiografické básně o Johnsonově vlastním životě, kariéře a politických a intelektuálních závazcích. (... ) A přesto zůstává známý impuls: To svrbění, někde mezi impulsem a hlubokým přesvědčením navzdory všemu, které se táhne od Horáce přes Williamse až po "Kentuvius Maximus ve svém / velkém domě". Zde "mé srdce patří... rozervanému, janusovsky se tvářícímu bohu", jak spalující satiře, tak lyrické dojemnosti, veřejné vituperizaci a soukromé ztrátě v "tomto altánku stmívajícím se stínu"." -Alan Golding.
