Noc bez lásky

Původní název:

Night of Loveless Nights

Obsah knihy:

Vydání k padesátému výročí vydání dlouho nevydávaného překladu významné básně Roberta Desnose, pilíře francouzského surrealismu, od básníka newyorské školy Lewise Warshe, který je uveden spolu s původním textem.

Desnosova NOC BEZ LÁSKY - napsaná jako pocta legendární francouzské zpěvačce Yvonne Georgeové v roce 1926 - je vírem romantického zoufalství, politického vzestupu a psychedelické ironie. Tvrzení Johna Ashberyho, že sbírka básní Franka O'Hary z roku 1971 byla "založením nové tradice", je třeba vztáhnout jak na Desnosovu báseň, tak na Warshův překlad. Dlouho nedostupný Warshův Desnos stojí vedle Cendrarse Rona Padgetta a Rimbauda Johna Ashberyho jako výsostný překladatelský experiment, který nechává jazyk mluvit sám za sebe - stejně jako autor básně. Warshův překlad, původně vydaný v roce 1973 básníkem a překladatelem Davidem Rosenbergem v sešitové řadě Mravenčí předivo, vychází v tomto jubilejním padesátém vydání spolu s francouzským originálem a s Rosenbergovým doslovem.

"Warshův překlad Desnosovy básně-oblaku snů svědčí o překladu jako způsobu čtení: můžeme překládat jen to, co můžeme číst. Nyní vedle Desnosovy francouzštiny vidíme, jak Warsh mění slova, vynechává zájmena, občas vytváří z originálu nové vize, ale vždy zachycuje jeho zaklínací rytmus a krásu a hvězdnost, vznešenost jeho nářku..... Kolem něj před padesáti lety byli překladatelé poezie většinou akademici a překlad byl způsob, jak uchopit dílo, které už bylo považováno za minulost. Warsh, básník, překládá Desnose, aby přivedl báseň do přítomnosti, své i naší, horečně živé, jako báseň ne minulosti, ale budoucnosti. Je úžasné mít tento oslavný svazek a obdivovat jeho dílo o padesát let později." - Ern Moure.

"Lewis Warsh, vždy jemný a romantický básník, píše s rychlostí intuice. Ve svém překladu Desnose zachycuje stejnou hudbu, téměř svévolnou ve své volnosti. Noc je pláštěm, v němž se taková poezie skládá. A tak se přizpůsobuje podmínkám, které jsou jí dány, temná a zlá jen proto, aby odpovídala světu v jeho nejhorší podobě... Básně zde jsou jako siluety vybíhající z minulosti a míjející se. Jiskřivý a posměšný tanec, než se zformuje Hitlerův stín." - Fanny Howe.

"Desnos zachytil svou noc ohromujícím způsobem ve formální a luxusní francouzštině, která tvrdě tlačí na Avantův průlom, oslovuje milence dráždivým nářečím, rozkvétajícím nespavým jazykem. Trpěl nacistickou vraždou a myslím, že Warsh ve svém překladu - něžném cri de coeur mladého rozvíjejícího se básníka na Desnosově zádech - cítil duchovní spojení s židovským básníkem. Nový doslov jeho původního vydavatele Davida Rosenberga je velkorysým a bratrským přínosem. Miluji a prožívám nevázané stínování této básně." - Anne Waldmanová.

"Robertu Desnosovi bylo v roce prvního vydání Noci bez lásky třicet let. Lewis Warsh byl velmi blízko stejnému věku, když ji přeložil do angličtiny. Warsh byl s Desnosovým dlouhým, vášnivým dílem v takovém souladu, že jeho vlastní verze je stejně výrazná jako kterákoli báseň, kterou kdy napsal." -- John Godfrey.

"Desnosova báseň v Lewisově překladu nás všechny musela ovlivnit svými strukturálními změnami - strofy, pak žádné, prozaické mezihry, výčty veršů, pak krásné stručné rozloučení. Její smysl pro zkažený hemžící se svět, v němž jediný čistý obraz existuje v srdci milence (básníka), ačkoli každý člen zkaženého světa je také tímto milencem. Miluji tuto báseň a vzdávám hold padesátému výročí vydání překladu a vzpomínám, jak na ní Lewis v roce 71 pracoval, hluboce zmaten faktem, že se do toho pustil. A tak změnil "mtamorfózy" na "změny", protože všichni jsme mluvili o svých "změnách", o "změnách" v našich kapsách, o "všech mých změnách" (Neil Young). A někdy vím, že překladatel prostě mluví sám o sobě. Dělá to i básník? Dělá to i čtenář? "-Alice Notleyová.

Poezie. Židovská studia.