Nikdy nepochybuj o Tomášovi: Katolický Akvinský jako evangelík a protestant

Recenze čtenářů

Kniha pojednává o přínosu Tomáše Akvinského k filozofickým a teologickým otázkám a zabývá se tématy, jako je přirozený zákon, přirozená teologie a debaty o ospravedlnění a inteligentním designu. Ačkoli je práce oceňována pro svou poutavost a srozumitelnost některých částí, čelí kritice za domnělé chyby a nedostatečnou srozumitelnost při diskusi o inteligentním designu a vztahu mezi pojetím Boha v křesťanství a islámu.

⬤ Poutavá diskuse o důležitých filosofických a teologických tématech
⬤ vysvětluje mylné představy o katolických názorech na přirozenou teologii
⬤ poskytuje vhled do přirozeného zákona, inteligentního designu a debat o ospravedlnění
⬤ příjemné a přístupné čtení s užitečnými rozdíly.

⬤ Obsahuje významné chyby v kapitole o Akvinském jako pluralistovi
⬤ postrádá jasnost v diskusi o inteligentním designu
⬤ některé argumenty se jeví jako příliš zjednodušené nebo nepřesné, pokud jde o povahu Boha v islámu ve srovnání s křesťanstvím.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Never Doubt Thomas: The Catholic Aquinas as Evangelical and Protestant

Obsah knihy:

Teolog, filozof, učitel. Je jen málo náboženských osobností, které by byly více katolické než svatý Tomáš Akvinský, muž, který se zasloužil o formování katolicismu druhého tisíciletí. V knize Nikdy nepochybuj o Tomášovi Francis J. Beckwith využívá své vlastní duchovní cesty od katolicismu k evangelictví a poté zpět ke katolicismu, aby odhalil signální význam Tomáše Akvinského nejen pro katolíky, ale i pro protestanty.

Beckwith začíná nástinem dějin a filozofie Tomáše Akvinského a upozorňuje na mylné představy a nepřesné karikatury tomistické tradice. Zkoumá oprávněnost protestantského Akvinského tím, že zkoumá Akvinského názory na přirozený zákon a přirozenou teologii ve světle několika protestantských kritik. Nejenže Akvinského podání přirozeného zákona předpokládalo některé z těch samých nedostatků, které mu protestantští kritici vytýkali, ale Akvinský nevěřil, jak se často předpokládá, že člověk musí nejprve dokázat Boží existenci lidským rozumem, než začne věřit v Boha. Akvinský spíše zastával názor, že člověk může Boha poznat prostřednictvím rozumu a použít jej k plnějšímu pochopení pravd víry. Beckwith také využívá Akvinského preambule víry - co může člověk o Bohu vědět, než v něj plně uvěří - k argumentaci pro pluralistického Akvinského, když vysvětluje, jak mohou vyznavači judaismu, křesťanství a islámu uctívat stejného Boha, a přesto se hlásit k různým vírám.

Beckwith se obrací k Akvinského nauce o stvoření, aby zpochybnil teorie inteligentního designu, a nakonec se dostává k jádru věci: v jakém smyslu lze Akvinského považovat za evangelíka? Akvinského názory na ospravedlnění jsou některými evangelíky často vykreslovány jako neslučitelné s názory formulovanými na Tridentském koncilu. Beckwith tomuto hodnocení oponuje a odhaluje nejen to, že Akvinského učení je plně v souladu s principy stanovenými koncilem, ale také to, že toto učení je více evangelické, než si kritici chtějí připustit.

Díky Beckwithově pečlivé četbě je těžké pochybovat o tom, že Tomáš Akvinský je teologem, filozofem a učitelem pro univerzální církev - katolickou, protestantskou i evangelickou.