Nevyžádané zkušenosti: Trauma, vyprávění a historie

Recenze čtenářů

Kniha Cathy Caruthové je považována za významné dílo v oblasti traumatologických studií, které spojuje teoretické poznatky s literární analýzou. Nabízí akademický pohled na trauma s důrazem na jeho historický a etický rozměr. Recenze však upozorňují na některé výtky týkající se jejího spoléhání se na některé teoretiky, vnímaného nedostatku klinického základu a opakování pojmů v celém textu.

⬤ Nabízí hluboké teoretické poznatky o traumatu.
⬤ Kombinuje literární analýzu s psychoanalytickou teorií.
⬤ Je považován za základní literaturu v oblasti studia traumatu v humanitních vědách.
⬤ Chválen pro poutavý styl psaní a výmluvnost.
⬤ Významně přispívá k lepšímu pochopení traumatických vyprávění.

⬤ Někteří recenzenti považovali akademické vyprávění za hutné a nepřístupné.
⬤ Kritika se týkala Caruthova opomenutí některých současných výzkumů traumatu z oblasti psychiatrie a neurověd.
⬤ Obvinění z nesprávného citování klíčových teoretiků, jako je Freud, pro argumentační účely.
⬤ Opakování pojmů v různých kapitolách, což vede k nepřehlednosti.
⬤ Vnímání jako ideologicky zaujaté a bez empirických lékařských důkazů.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Unclaimed Experience: Trauma, Narrative, and History

Obsah knihy:

Cathy Caruthová v knize Unclaimed Experience (Nevyzvednutá zkušenost) navrhuje, abychom v rozšířené a matoucí zkušenosti s traumatem v našem století - jak v jeho výskytu, tak v naší snaze mu porozumět - rozpoznali možnost historie, která již není založena na jednoduchých modelech přímočaré zkušenosti a reference. Tvrdí, že prostřednictvím pojmu traumatu docházíme k novému porozumění, které umožňuje, aby dějiny vznikly tam, kde bezprostřední porozumění vzniknout nemůže.

Caruthová zkoumá způsoby, jakými texty psychoanalýzy, literatury a literární teorie vypovídají o hlubokém příběhu traumatické zkušenosti a jak skrze něj promlouvají. Spíše než přímočarým popisem skutečných případových studií osob, které trauma přežily, nebo snahou o přímé objasnění psychiatrie traumatu, zkoumá složité způsoby, jakými se vědění a nevědění proplétá v jazyce traumatu a v příbězích s ním spojených. Caruthova rozsáhlá diskuse se dotýká Freudovy teorie traumatu, jak ji nastínil v knihách Mojžíš a monoteismus a Za hranicí principu slasti. Sleduje pojem reference a postavu padajícího těla u de Mana, Kleista a Kanta.

Vyprávění o osobní katastrofě v knize Hiroshima mon amour.

A traumatické oslovení v Lecompteho reinterpretaci Freudova vyprávění o snu hořícího dítěte.

V tomto jubilejním dvacátém vydání jejího dnes již klasického textu se v podstatném novém doslovu věnuje hlavním otázkám a kontroverzím týkajícím se teorie traumatu, které vyvstaly v posledních dvou desetiletích. Caruthová nabízí novátorský pohled na neodmyslitelnou souvislost mezi individuálním a kolektivním traumatem, na význam politického a etického rozměru teorie traumatu a na klíčové místo literatury v teoretické artikulaci samotného pojmu traumatu. Její doslov slouží jako rozhodující zásah do probíhajících diskusí v této oblasti a o ní.