Nevyslovitelné kulty: Esej o christologii

Původní název:

Unspeakable Cults: An Essay in Christology

Obsah knihy:

Vtělení Boha v Ježíši představuje pro historické vědomí řadu výzev. Jak může konkrétní člověk v konkrétní době ztělesnit věčné? A jak se toto vtělení projevuje ve víře napříč staletími? Zdá se, že mezi tím, co křesťané říkají o Kristu, a historickou událostí člověka Ježíše zeje propast; skutečná realita vtělení se totiž zdá být nevyslovitelná.

Kniha Nevyslovitelné kulty se zabývá povahou a možným řešením konfliktu mezi relativistickými předpoklady moderního historického světonázoru a klasickým křesťanským tvrzením o absolutním postavení Ježíše z Nazareta jako spásného vtělení Boha v dějinách. Paul DeHart tvrdí, že porozumění Ježíšovým dějinám je možné, a navrhuje model vztahu božské kauzality a historické kauzality, který umožňuje potvrdit Ježíšovo božství bez zázračného přerušení imanentních kauzálních vzorců světa. Kniha nejprve identifikuje klasické artikulace tohoto konfliktu v německém myšlení devatenáctého století (Troeltsch, D. F. Strauss) a poté na základě dějin náboženství navrhuje možné relevantní motivy v kultuře prvního století, které zmírňují axiomatické „napětí“ mezi Ježíšovým lidstvím a jeho zbožštěným statusem v raném křesťanství. S tvůrčím přivlastněním Tomáše Akvinského směřuje jádro argumentace k pochopení přítomnosti věčného Slova v člověku jako důsledně kulturní události, která však závisí na božské moci pojaté spíše jako kvaziformální než pouze účinná příčina.

Takový přístup vyvrací jakýkoli protiklad mezi absolutností Ježíše a relativismem historismu. DeHart se nakonec vyrovnává s výzvami, které z tohoto navrhovaného modelu vyplývají pro tradiční víru, včetně nenapravitelné dvojznačnosti Ježíšových „zázračných“ výkonů a konstitutivně nedokončené povahy jeho lidské identity. Spíše než aby je považoval za skandály moderního vědomí, obhajuje je jako nezbytné aspekty „pohoršení“, s nímž se víra ve vtělení neustále potýká.