Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Neviditelná krajina Terence a Dennise McKennových představuje komplexní propojení jungovské psychoterapie, chemie mozku a psychedelických látek a zkoumá hluboké filozofické koncepty vědomí a reality. Kniha si vysloužila smíšené recenze, přičemž někteří chválí její spekulativní postřehy a neotřelé myšlenky, zatímco jiní kritizují její odborný jazyk a přístupnost.
Klady:⬤ Inovativní teorie propojující psychologii, vědomí a chemii mozku
⬤ pronikavé zkoumání psychedelik a jejich účinků
⬤ poutavé pro zájemce o spekulativní filozofii
⬤ jedinečný pohled na realitu a vnímání
⬤ McKennovými fanoušky chválená jako klasika.
Zápory:⬤ Těžký odborný jazyk může činit potíže nevědcům
⬤ v některých částech postrádá plynulost a srozumitelnost
⬤ někteří čtenáři ji považují za pracnou a matoucí
⬤ není přístupná širokému publiku
⬤ části napsané Dennisem McKennou považují za příliš odborné.
(na základě 74 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Invisible Landscape: Mind, Hallucinogens, and the I Ching
Obsah knihy:
První kapitolaFigura šamana Ze všech různých náboženských institucí, které si lidé vytvořili před počátkem zaznamenané historie, je šamanismus jednou z nejzvláštnějších a pravděpodobně také jednou z nejarchaičtějších. Šaman je mezi náboženskými praktikujícími něco jako maverick. Ačkoli se šamanismus vyskytuje prakticky ve všech kulturách na planetě a projevuje se v náboženských tradicích starověkých i moderních, "primitivních" i sofistikovaných, šaman zůstává výrazně individualistický, idiosynkratický a záhadný, stojí stále stranou organizovaných církevních institucí a přitom plní důležité funkce pro psychický a náboženský život kultury. Šaman, který je srovnatelný s podobnými svéráznými praktiky, jako jsou šamani a čarodějové, ale není s nimi totožný, ovládá techniky s prokázanou účinností a má schopnosti hraničící s paranormálními jevy, jejichž úplné pochopení moderní psychologii stále uniká. Právě tuto složitou a fascinující postavu šamana chceme analyzovat z hlediska současně sympatického, interpretačního a psychologického, abychom odpověděli na následující otázky: (1) Jaké jsou tradiční aspekty šamanismu, jak se s ním setkáváme v primitivních kulturách? (2) Jaká je povaha šamanské osobnosti a schopností a jaká je psychologická role šamana v celé společnosti?
A (3) Existují v moderní společnosti instituce analogické šamanismu? Povolání šamana se vyskytuje téměř ve všech archaických kulturách, od australských domorodců přes indiány kmene Jivaro ve středním Ekvádoru a Peru až po jakutské kmeny na Sibiři. Předpokládá se, že vzniklo právě u těchto sibiřských národů, ačkoli k jeho rozšíření do dalších kultur muselo dojít již velmi brzy v prehistorii, neboť vedle čarodějů, mágů a kněží lze šamanismus počítat mezi nejstarší povolání. Slovo "šaman" je odvozeno z tunguzského termínu "saman, odvozeného zase z pálijského "samana, což ukazuje na možný jižní (buddhistický) vliv mezi těmito severními národy (Eliade 1964, s. 4951). Eliade odlišuje šamana od jiných typů náboženských a magických praktik především na základě jeho náboženské funkce a technik: "... věří se, že léčí jako všichni lékaři a že koná fakírské zázraky jako všichni mágové, ať už primitivní nebo moderní. Kromě toho je však psychopompou a může být také knězem, mystikem a básníkem.". Dále definuje šamana jako manipulátora posvátna, jehož hlavní funkcí je vyvolávat extázi ve společnosti, kde je extáze prvotním náboženským zážitkem. Šaman je tedy mistrem extáze a umění šamanství je technikou extáze (Eliade 1964, s. 4).
V archaických společnostech se člověk (muž nebo žena) může stát šamanem především jedním ze dvou způsobů: dědičným přenosem nebo spontánní volbou. V obou případech musí začínající šaman projít iniciační zkouškou, než může získat status plnohodnotného šamana. Zasvěcení má obvykle dva aspekty: extatický aspekt, který se odehrává ve snech nebo v transu, a tradiční aspekt, při němž je šaman starším mistrem šamanem poučen o určitých technikách, jako je používání a význam šamanského kostýmu a bubnu, tajná "řeč duchů", jména pomocných duchů, techniky léčení, použití léčivých rostlin atd. Tyto tradiční techniky šamanismu nejsou vždy předávány starším šamanem, ale mohou být neofytovi předány přímo prostřednictvím duchů, kteří k němu přicházejí během jeho iniciační extáze. Neexistence veřejného rituálu v žádném případě neznamená, že by takové tradiční poučení bylo zanedbáváno. Extatickou část šamanské iniciace je obtížnější analyzovat, neboť závisí na určité vnímavosti nováčka vůči stavům transu a extáze: Šaman může být náladový, poněkud křehký a nemocný, může mít sklony k samotě a možná i záchvaty epilepsie nebo katatonie či jiné psychické odchylky (i když ne vždy, jak tvrdí někteří autoři na toto téma, srov. Eliade 1964, PP. 23 a dále).
V každém případě je jeho psychická predispozice k extázi pouze výchozím bodem pro jeho zasvěcení: Novic po prodělaném psychosomatickém onemocnění nebo psychické odchylce, která může být více či méně intenzivní, nakonec začne procházet iniciační nemocí a transem; celé dny bude ležet jako mrtvý nebo v hlubokém spánku. Během této doby k němu ve snech přicházejí jeho pomocní duchové a může od nich dostávat pokyny. Během tohoto dlouhotrvajícího transu novic vždy projde epizodou mystické smrti a zmrtvýchvstání: Může se vidět, jak se z něj stává kostra a pak se obléká do nového masa; nebo se vidí, jak se vaří v kotli, jak ho duchové požírají a pak ho znovu zcelí; nebo si může představovat, jak ho duchové operují, odstraňují mu orgány, nahrazují je "magickými kameny" a pak ho znovu sešívají. Ačkoli se konkrétní motivy mohou mezi kulturami a dokonce i jednotlivci lišit, obecná symbolika je jasná: začínající šaman prochází symbolickou smrtí a zmrtvýchvstáním, které je chápáno jako radikální proměna v nadlidský stav. Od té chvíle má šaman přístup k nadpřirozené rovině, je mistrem extáze, může podle libosti cestovat v říši duchů, léčit a věštit, beztrestně se dotýkat rozžhaveného železa atd. Stručně řečeno, šaman se z profánního stavu bytí mění v posvátný.
Nejenže touto mystickou transmutací dosáhl vlastního vyléčení, ale nyní je obdařen posvátnou mocí, a proto může léčit i ostatní. V první řadě je důležité si uvědomit, že šaman není jen nemocný člověk nebo šílenec; je to nemocný člověk, který se vyléčil, který je vyléčený a který musí šamanizovat, aby zůstal vyléčený.
