Nevědomý fanatismus: Reformační literatura sebezničení

Původní název:

Unknowing Fanaticism: Reformation Literatures of Self-Annihilation

Obsah knihy:

Možná si myslíme, že víme, co definuje náboženský fanatismus: násilné jednání s dogmatickou jistotou. Ale pojem fanatik od evropské reformace až po dnešek nikdy nebyl stabilní.

Tehdy i dnes byl reduktivně definován, aby ospravedlnil státní násilí a delegitimizoval alternativní zdroje autority. Kniha Nevědomý fanatismus odmítá zjednodušenou binární představu fanatického náboženství a racionální politiky a obrací se k renesanční literatuře, aby ukázala, že fanatismus byl nedílnou součástí vývoje moderní politiky i poetiky, a to od německého selského povstání až po anglickou občanskou válku. Kniha sleduje dva propletené přístupy k fanatismu v tomto dlouhém reformačním okamžiku: jeho zacílení jako extrémní politické hrozby a jeho zapojení jako hlubokého epistemologického a poetického problému.

V prvním případě se myslitelé novověku od Martina Luthera po Thomase Hobbese a Johna Locka stavěli proti fanatismu, aby patologizovali vzpouru a napomáhali teologické a politické kontrole. Ve druhém, který vznikal souběžně s prvním a často jako reakce na něj, básníci fanatismu zkoumali souvislost mezi fanatickým sebezničením - procesem, při němž se člověk může stát nádobou pro božské násilí - a praxí psaní poezie.

Edmund Spenser, John Donne a John Milton rozpoznali v tvrzení fanatika, že je pasivním nástrojem Boha, svou vlastní neschopnost poznat a zobrazit původ fanatismu. Tato krize nevědění však byla produktivní.

Vedla tyto autory k experimentování s básnickými technikami, které by jim umožnily zabývat se tendencí fanatismu narušovat hranice mezi lidským a božským působením a mezi individuálním a kolektivním tělem. Tito básníci vyžadují novou kritickou metodu, kterou se tato kniha pokouší modelovat: historicky smýšlející a politizovaný formalismus, který se může věnovat komplexnosti básnického setkání s fanatismem.