Neurověda a filozofie: Mozek, mysl a jazyk

Recenze čtenářů

Kniha představuje debatu mezi významnými filozofy a neurovědci, kteří zkoumají základní koncepty neurověd, zejména pokud jde o problém mysli a těla. Předkládá argumenty Maxwella Bennetta a Petera Hackera proti známým osobnostem, jako jsou Daniel Dennett a John Searle. Spis podněcuje čtenáře k prozkoumání složitých témat souvisejících s vědomím a poznáním, ačkoli někteří kritici tvrdí, že postrádá soudržnost a dostatečný dialog.

⬤ Poutavý formát debaty, v němž se setkávají přední myslitelé.
⬤ Účinně představuje Wittgensteinovy perspektivy.
⬤ Podává pronikavou kritiku současné neurovědy.
⬤ Vzbuzuje zájem o další zkoumání neurověd a vědomí.
⬤ Přehledně vysvětluje základní otázky filozofie mysli.

⬤ Někteří čtenáři považují Bennettovy argumenty za směšné a zastaralé.
⬤ Prezentace působí sešněrovaně a postrádá soudržnost.
⬤ Nevyváženost příspěvků, kdy Bennett v textu dominuje.
⬤ Nedostatečný interaktivní dialog mezi autory.
⬤ Vysoké náklady vzhledem ke krátké délce knihy.

(na základě 17 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Neuroscience and Philosophy: Brain, Mind, and Language

Obsah knihy:

V knize Neuroscience and Philosophy se tři významní filosofové a přední neurovědec střetávají o koncepční předpoklady kognitivní neurovědy. Kniha začíná úryvkem z knihy Maxwella Bennetta a Petera Hackera Philosophical Foundations of Neuroscience (Blackwell, 2003), který zpochybňuje koncepční závazky kognitivních neurovědců. Jejich postoj pak kritizují Daniel Dennett a John Searle, dva filosofové, kteří na toto téma hodně psali, a Bennett s Hackerem na ně zase reagují.

Jejich vášnivá debata zahrnuje širokou škálu ústředních témat: povahu vědomí, nositele a umístění psychologických atributů, srozumitelnost tzv. mozkových map a reprezentací, pojem qualia, koherenci pojmu intencionálního postoje a vztahy mezi myslí, mozkem a tělem. Jasně vyargumentované a důkladně poutavé příspěvky autorů představují zásadně odlišné koncepce filosofické metody, kognitivně-neurovědeckého vysvětlení a lidské přirozenosti a jejich výměna názorů osloví každého, kdo se zajímá o vztah mysli a mozku, psychologie a neurovědy, kauzálního a racionálního vysvětlení a vědomí a sebeuvědomění.

V závěru Daniel Robinson (člen filozofické fakulty Oxfordské univerzity a emeritní profesor Georgetownské univerzity) vysvětluje, proč je tato konfrontace tak zásadní pro pochopení neurovědeckého výzkumu. Tvrdí, že projekt kognitivní neurovědy závisí na začlenění lidské přirozenosti do rámce samotné vědy. Podle Robinsonova odhadu Dennett a Searle tento závazek nepodporují.

Bennett a Hacker naznačují, že samotný projekt může být založen na koncepční chybě. Kniha Neurověda a filosofie je vzrušujícím a náročným úvodem do filosofických problémů, které přináší kognitivní neurověda.