Nervové centrum: Uvnitř situační místnosti Bílého domu

Recenze čtenářů

Kniha přináší podrobnou historii Situačního centra Bílého domu, zkoumá jeho vývoj a význam v krizovém řízení napříč různými prezidentskými administrativami. Přestože kniha obsahuje skvělé postřehy a zajímavé anekdoty, někteří čtenáři ji považují za suchou a poznamenanou redakčními problémy.

⬤ Skvělý vhled do historie a funkce situačního centra Bílého domu.
⬤ Přináší cenné anekdoty osob, které se podílely na rozhodování v armádě.
⬤ Zajímavé pro čtenáře, kteří mají rádi politickou historii a krizový management.
⬤ Nabízí pohled na vývoj komunikačních technologií v kontextu Situační místnosti.

⬤ Některé informace jsou zastaralé kvůli změnám provedeným během Bushovy vlády.
⬤ Psaní může být suché a pracné, chybí mu vzrušení, které se od titulu očekává.
⬤ Četné pravopisné a gramatické chyby snižují zážitek ze čtení.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Nerve Center: Inside the White House Situation Room

Obsah knihy:

Situační místnost Bílého domu je pravděpodobně nejdůležitějším zařízením v nejdůležitější budově na světě. Jako prezidentovo zpravodajské a výstražné centrum poskytuje šéfovi vlády a jeho poradcům zásadní možnosti komunikace a krizového řízení.

Může být také "ostrovem klidu", jak jej jednou popsal jeden z hlavních poradců viceprezidenta Ala Gora. O Situačním centru se toho ví tak málo, že až do vydání knihy Nerve Center se znalosti americké veřejnosti o něm zakládají téměř výhradně na jeho zobrazení zábavním průmyslem. Jak však upozorňuje Michael K.

Bohn, Hollywoodu se nepodařilo zachytit skutečné drama Situation Roomu. V Nerve Center ožívá řada krizí, od války ve Vietnamu (kdy prezident Johnson navštěvoval Situační místnost pozdě v noci v pyžamu a chodil tam tak často, že si tam přestěhoval křeslo v Oválné pracovně), přes pokus o atentát na prezidenta Ronalda Reagana až po dnešní válku proti terorismu založenou na špičkových technologiích.

Situační místnost, kterou po fiasku v Zátoce sviní vytvořili poradci prezidenta Johna Kennedyho, je pro prezidenty, členy vlády a pracovníky Rady národní bezpečnosti velmi důležitá. "Věděl jsem, že se na situační místnost mohu vždy spolehnout," vzpomínal prezident Jimmy Carter, "a nikdy mě nezklamala." Bohn, který působil jako ředitel Situačního centra za prvního prezidenta George Bushe, získal řadu úředníků, včetně bývalých i současných zaměstnanců, aby vyprávěli barvitou čtyřicetiletou historii Situačního centra.

V závěrečné kapitole Bohn pomocí fiktivní krize popisuje, jak se bude Situační místnost vyvíjet, aby pomohla prezidentovi čelit výzvám stále nebezpečnější budoucnosti.