Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha nabízí hluboké zkoumání nereprezentace v psychoanalytické teorii a poskytuje cenné poznatky pro klinické pracovníky. Je intelektuálně poutavá a kombinuje teoretické koncepty s praktickými klinickými příklady, což z ní činí významný příspěvek do psychoanalytické literatury.
Klady:⬤ Intelektuálně přístupné eseje, které se zabývají složitými klinickými situacemi
⬤ poskytuje hluboké pochopení nereprezentace
⬤ integruje teoretické poznatky s praktickými aplikacemi
⬤ vědecké a podnětné psaní
⬤ cenný zdroj informací pro pokročilé kliniky a psychoanalytiky.
Zápory:⬤ Materiál může být náročný pro ty, kdo nemají silné teoretické zázemí
⬤ styl psaní se nemusí líbit každému
⬤ nemusí být vhodný pro příležitostné čtenáře.
(na základě 5 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Unrepresented States and the Construction of Meaning: Clinical and Theoretical Contributions
Obsah knihy:
V posledních několika desetiletích se záběr analytické oblasti značně rozšířil. Stále více analytiků považuje za terapeutický úkol to, že pacient a analytik musí spolupracovat na posílení nebo vytvoření psychické struktury, která byla dříve slabá, chyběla nebo byla funkčně nefunkční. Tento názor, který se může týkat všech pacientů, ale je zvláště důležitý pro léčbu pacientů a stavů mysli, které nejsou neurotické, je v příkrém rozporu s tradičnějším předpokladem, že terapeutický úkol zahrnuje odhalení nevědomé dimenze současné patologické kompromisní formace, která drží v zajetí potenciálně zdravé ego.
Kontrast, na který tato kniha upozorňuje, je zhruba ten, který existuje mezi formulacemi psychické struktury a fungování, o nichž se kdysi předpokládalo, že jsou dostatečně dobře vysvětleny hypotézami Freudovy topografické teorie, a těmi, o nichž se tak nestalo. Ty první jsou modelovány na základě neurózy a výkladu snů, kde se předpokládalo, že konflikty mezi relativně dobře definovanými (saturovanými) a psychicky reprezentovanými touhami fungují pod záštitou principu slasti-neslasti. Ty druhé zahrnují jinou úroveň psychického fungování a registrace, která je těsněji spojena s předverbálními a/nebo masivními psychickými traumaty a také s primitivními psychickými stavy. Funguje "mimo princip slasti". Komplementárním způsobem se psychoanalytické teoretizování začalo posouvat od pojetí výhradně nebo převážně univerza přítomností, zapomenutých, skrytých nebo zamaskovaných, ale tam pro nalezení, k negativnímu univerzu prázdnot, kde se vytváření chybějící struktury, často označované freudovským metapsychologickým označením reprezentace, stává nutně součástí léčby.
Ať už je psychoanalyticky pojímána jakkoli, reprezentace je vyvrcholením procesu, v němž se musí propojit impuls a obsah a za příznivých okolností i maskované verze té části obsahu, která je nevědomá. Jde o termín s historickými kořeny ve Freudově metapsychologii a jeho psychoanalytické užití odkazuje k této tradici a teoretické oblasti. Neměl by být zaměňován se způsobem, jakým se tento nebo podobné termíny používají v jiných disciplínách - např. ve vývoji dítěte nebo v neurovědách -, ani by odkazy na jeho absenci neměly být mylně chápány tak, že nutně znamenají úplnou absenci nějakého druhu zápisu nebo zápisu v "bytosti", tj. v psychice nebo soma, jedince.
