Původní název:
Enemies at the Gate: The City Walls of Ancient Rome
Obsah knihy:
Nejstarší známá zeď v Římě obklopovala ranou osadu na Palatinu. Byla postavena z lisované hlíny podepřené řadou vztyčených dřevěných kůlů a archeologické nálezy potvrzují tradiční datum založení města v 8.
století př. n. l.
Žádná nová zeď není známa až do počátku šestého století př.
n. l., kdy král Servius Tullius vybudoval obranný systém pojmenovaný po něm.
Fyzické pozůstatky rané hradby jsou v Římě stále patrné, ale o jejím datu neexistuje žádný nezpochybnitelný archeologický důkaz. S rozvojem říše a vybudováním pevných hranic císařem Hadriánem odpadla potřeba hradeb kolem Říma až do potíží ve třetím století našeho letopočtu, kdy hranice překročily invazní kmeny. Kolem několika římských měst byly postaveny obranné zdi a v roce 274 n.
l. císař Aurelián vybudoval novou zeď kolem samotného Říma, přičemž zastavil potenciální roztříštění říše. Většina Aureliánovy zdi, postavené z milionů cihel, stojí dodnes.
Během občanských válek na počátku 4. století n.
l. obléhali Řím císaři Severus II. a Galerius, ale nepodařilo se jim proniknout dovnitř.
Na počátku pátého století císař Honorius zeď a její brány zvýšil, přičemž konečná verze měla valové chodníky, dělostřelecké plošiny a propojené galerie uvnitř zdi, opatřené štěrbinami pro šípy.
Hranice ani hradby nemohou být nikdy zcela neprostupné, takže Řím byl slavně dobyt, ale neudržen Alarichem Gótským v roce 410 a později Totilou, králem Ostrogótů, který zničil část obrany, přičemž škody napravil Belisarius a případně Narses, oba generálové vyslaní vládcem východořímské říše. Po určitém zanedbání se od 7. nebo 8.
století n. l. o opravu hradeb starali papežové, o čemž svědčí řada pamětních kamenů zasazených do zdiva.
Opravy samozřejmě probíhají, takže zeď někdy zakrývá lešení, ale to je součástí ochrany této rozsáhlé antické památky.
