Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha má smíšené hodnocení, někteří čtenáři ji považují za pronikavou a vtipnou, jiní za neuspořádanou sbírku neinspirovaných myšlenek. Příznivci pesimismu oceňují její hloubku a humor v její ponurosti, kritici však tvrdí, že postrádá originalitu a soudržnost.
Klady:⬤ Pronikavé a přístupné psaní
⬤ humorné a poutavé
⬤ hluboké zkoumání pesimismu
⬤ příjemné pro ty, kteří mají vztah k pocitům hrůzy
⬤ obsahuje zajímavé hagiografie pesimistických myslitelů.
Zápory:⬤ Neuspořádané a postrádající soudržnost
⬤ mnohé úryvky působí vytrženě z kontextu
⬤ opakující se a neoriginální myšlenky
⬤ mohou vyvolat pocit hluboké deprese
⬤ někteří čtenáři ji považují za triviální ve srovnání se zavedenými filozofickými díly.
(na základě 13 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Infinite Resignation
Obsah knihy:
"Vědecké rady pro temné časy." -- The New Yorker.
"Poskytuje metrák utrpení a spoustu společnosti." -- New York Times.
"Pravděpodobně jediné filozofické čtení na pláži." -- Vice
Sbírka aforismů, úryvků a postřehů o filozofii a pesimismu, která je "nihilistickou zbožností", nabízí syrový pohled na lidský stav.
Temné časy nás obklopují i čekají, a jak lépe přežít nadcházející apokalypsu než ponořením se do myšlenek největších myslitelů o pesimismu, které se svými vlastními úvahami na toto téma spojil Eugene Thacker, autor současné klasiky V prachu této planety.
Kniha Nekonečná rezignace, složená z aforismů, fragmentů a postřehů filozofických i osobních, sleduje obrysy pesimismu, který se často zmítá mezi filozofickou pozicí a špatným postojem. Thacker se zamýšlí nad "hrozící propastí lhostejnosti" vesmíru a zkoumá pesimismus řady filozofů, od těch známých (Nietzsche, Schopenhauer, Camus) až po ty méně známé (E. M. Cioran, Lev Šestov, Miguel de Unamuno). Čtenáři najdou podněty k přemýšlení v Thackerově zpracování řady témat křesťanství a buddhismu, stejně jako v jeho vztahu k literárním postavám (od Dostojevského po Thomase Bernharda, Osamu Dazaie a Fernanda Pessoa), jejichž pesimismus vůči světu Thackera inspiruje i deprimuje.
Nekonečná rezignace je střídavě melancholická, misantropická a temně vtipná a je vítaným protijedem na bujaré imbecility naší doby.
