Někdy jsem nikdy netrpěl

Recenze čtenářů

Sbírka básní Shanea McCraea „Někdy jsem nikdy netrpěl“ je podnětná a zkoumá témata historie, identity a posmrtného života prostřednictvím postavy Jima Limbera, míšence adoptovaného Jeffersonem Davisem. Sbírka mistrně splétá několik příběhů a nechává čtenáře přemýšlet o znepokojivých pravdách o rase a historii. McCraeův portrét Limbera mu propůjčuje hlas a život, který mu historie nepřiznává, což z něj činí silný komentář k existenci a odkazu.

Básnická sbírka nabízí hluboké zkoumání americké historie a identity prostřednictvím působivého vyprávění. McCrae chválí schopnost kombinovat historické postavy a básnické vyprávění, čímž vzniká mnohovrstevnatý text, který čtenáře zanechává neklidného, ale zároveň reflexivního. Jedinečné ztvárnění Jima Limbera dodává jeho postavě hloubku a umožňuje zkoumat témata, jako je pokání a odkaz.

Pro některé čtenáře může být poetický styl složitý nebo náročný, protože se v něm splétá více vyprávění, která by mohla být obtížně sledovatelná. Sbírka se také opírá o historickou postavu s omezenou dokumentovanou historií, což by mohlo některé čtenáře přimět k tomu, aby si osud Jima Limberského více ujasnili nebo vyřešili.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Sometimes I Never Suffered

Obsah knihy:

V UŽŠÍM VÝBĚRU NA CENU T. S. ELIOTA 2020.

„Shane McCrae píše z osobní historie, z historie trvale rozvráceného národa a z hluboké historie jazyka nejnaléhavější, nejenergičtější básně své generace.“ Garth Greenwell.

„Shane McCrae je jeden z našich nejlepších, skvělý básník, který doluje rytmy a lidovou řeč Ameriky a vykopává ty nejskvělejší básně. Jeho tvorba je riskantní, nikoliv riskantní; inteligentní, nikoliv chytrá; hluboká, nikoliv žertovná povrchní hra. Je sui generis.“ Rabih Alameddine.

Myslím, že nyní více než polovina.

Ze života je smrt, ale já nemohu zemřít.

Stačí mi všechen život, který vidím.

V knize Někdy jsem nikdy netrpěl zůstává Shane McCrae „bystrým skladatelem amerických příběhů (Dan Chiasson, New Yorker). Anděl, narychlo svržený svými spoluobyvateli nebe, se zde v prvních okamžicích svého vědomí zřítí na zem. Jim Limber, adoptovaný míšenec Jeffersona Davise, putuje posmrtným životem a vyrovnává se s nuancemi americké i své vlastní rasové historie.

Někdy jsem nikdy netrpěl je hledáním smyslu a odčinění, svobody a odpuštění, představou věčnosti nikoli jako úniku z minulosti či přítomnosti, ale jako doznívajícího záznamu a vyvrcholení rozmanitého potenciálu času k nápravě.