The Freest Country in the World: East Germany's Final Year in Culture and Memory
Ukazuje, že zatímco NDR je obecně považována za utlačovatelskou a nesvobodnou zemi, od konce roku 1989 do podzimu 1990 byla "nejsvobodnější zemí na světě", diktatura zmizela, zatímco sociální systém zůstal.
Nová kniha Stephena Brockmanna zkoumá rok 1989/1990 ve východním Německu a tvrdí, že zatímco NDR je obecně vnímána jako - a po většinu svých čtyřiceti let byla - utlačovatelská a nesvobodná země, od podzimu 1989 do podzimu 1990 byla "nejsvobodnější zemí na světě", protože diktatura zmizela, zatímco sociální systém zůstal. To, že taková svoboda existovala i v posledních měsících existence NDR a byla výsledkem jednání samotných východních Němců, bylo zastřeno, jak ukazuje Brockman, dnes již standardním popisem rozpadu NDR a sjednocení Německa jako triumfu západní demokracie a kapitalismu.
Brockmann se nejprve zabývá kulturou let 1989/1990 a zkoumá různá média z tohoto posledního roku, zejména filmové dokumenty. Zdůrazňuje punkovou kulturu a růst neonacismu a hnutí Antifa, což jsou faktory, které jsou v popisech tohoto období často opomíjeny. Poté analyzuje tři pozdější poloautobiografické romány o tomto období. Kapitoly věnuje dramatickým filmům zabývajícím se sjednocením Německa natočeným relativně brzy po této události, respektive novějším filmovým a televizním obrazům tohoto období. Závěrečná kapitola se věnuje památníkům a pamětním místům z období 1989/1990 a závěr se zamýšlí nad důsledky poznatků knihy pro současnost.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)