Ne můj bílý spasitel: Vzpomínky v básních

Recenze čtenářů

Tato sbírka básní Julayne Lee poskytuje nefalšovaný pohled na zkušenosti korejských adoptivních dětí a zachycuje jejich vnitřní boje a emoce spojené s adopcí. Dílo zdůrazňuje důležitost pochopení a uznání těchto pocitů a nabízí silné vyprávění, které kontrastuje s často idealizovaným pohledem na adopci.

Poezie je popisována jako krásně napsaná a silná, vyznačující se niterným a nepatetickým tónem. Pronikavě se zabývá složitými emocemi, které adopci provázejí, a obnovuje vyprávění z pohledu adoptovaných. Mnozí čtenáři ji považují za podnětnou a nezbytnou pro pochopení zkušenosti osvojenců.

Někteří recenzenti upozorňovali na nedostatek konkrétních událostí a jemnosti básní, což naznačovalo, že dílo může působit příliš rozzlobeně. Jeden čtenář navíc zmínil, že obdržel poškozený výtisk knihy, což mu ubralo na celkovém požitku.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Not My White Savior: A Memoir in Poems

Obsah knihy:

Provokativní a zuřivá kniha o rase, kultuře, identitě a o tom, co znamená být adoptovaným v Americe

Julayne Lee se narodila v Jižní Koreji matce, kterou nikdy nepoznala. Když byla malá, adoptovala ji bílá křesťanská rodina v Minnesotě, kam byla poslána vyrůstat.

Kniha Není to můj bílý spasitel je básnickou vzpomínkovou knihou, která zkoumá, jaké to je být transrasovým a mezistátním osvojencem a co to znamená vyrůstat, když vám neustále někdo říká, jak je váš život lepší, protože jste byli zachráněni ze země původu. Kniha Not My White Savior (Ne můj bílý spasitel) sleduje cestu Julayne Lee z Koreje do Minnesoty a nakonec do Los Angeles a klade si otázku, co znamená lepší? V čem byla její cesta lepší než ta, kterou by jinak zažila?

Kniha Ne můj bílý spasitel je naštvaná, brilantní, neomlouvající a nelítostná. Je to krutá jízda, která jistě vyvolá diskusi a debatu.