Návod na pohřeb: Příběhy:

Recenze čtenářů

Kniha Davida Meanse „Návod na pohřeb“ vyvolala u čtenářů smíšené reakce. Zatímco mnozí chválí hloubku a spletitost příběhů i autorův jedinečný styl, jiní považují strukturu vět a tempo za náročné, což vede k problémům s porozuměním a zapojením.

Čtenáři oceňují Meansův neuvěřitelný hlas, rytmickou prózu a emocionální hloubku jeho příběhů, přičemž často vyzdvihují jeho schopnost zkoumat složitá témata, jako je smrtelnost, rodičovství a osobní reflexe. Několik recenzentů chválí jeho styl psaní za to, že je podnětný a spletitý.

Kritici se často zmiňují o dlouhých, rozvláčných větách, které mohou ztěžovat čtenáři orientaci v knize. Někteří čtenáři považují styl proudu vědomí a nedostatek děje za rušivý a označují jej za příliš myšlenkový a nepoutavý. Někteří čtenáři se ve vyprávění ztrácejí a mají problém se s ním sžít.

(na základě 22 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Instructions for a Funeral: Stories

Obsah knihy:

"Poetická, pronikavá a hluboce dojemná. David Means je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů." --Tara Westover, autorka knihy Educated

Po vydání svého široce uznávaného románu Hystopie, nominovaného na Man Bookera, se David Means vrací ke své charakteristické formě: povídce. Díky svým čtyřem předchozím povídkovým sbírkám si Means získal mezinárodní pověst jednoho z nejinovativnějších současných autorů povídek: "uznávaného mistra této formy". (Laura Millerová, The Guardian). V knize Instrukce pro pohřeb - s díly z časopisů The New Yorker, Harper's, The Paris Review a VICE - se Means rozvětvuje a překračuje hranice zkoumání násilí a traumat, s nimiž je často ztotožňován, a výrazně se projevuje jeho šibalský humor a nenapodobitelný způsob vyprávění příběhů, které se slastně stáčejí, aby čtenáře udeřily do srdce. S každým příběhem se Means posouvá na nové území, píše s něhou a soucitem o otcovství, manželství, bratrovi bez domova, povaze závislosti a smrti přítele rukou zdravotní sestry sériového vraha. Means přetváří pěstní souboj v Sacramentu v něžný milostný příběh na celý život; dva agenty FBI na sledovačce ve dvacátých letech minulého století v příběh o dravci a kořisti, otcovských pudech a ztrátě; pokyny k pohřbu muže v kroniku organizovaného zločinu, realitních podniků a ničivé síly paranoie.

Meansovo dílo si vysloužilo srovnání s Flannery O'Connorovou, Alicí Munroovou, Sherwoodem Andersonem, Denisem Johnsonem, Edgarem Allanem Poem, Antonem Čechovem a Raymondem Carverem, ale jeho místo v americké literární krajině je plně a originálně jeho vlastní.

"David Means je mistrem vypjaté, destilované, typicky americké prózy. Jako každý umělec, který svůj talent vybrousil do nejsilnějšího projevu, je i on brilantním řemeslníkem, jehož zásluhou působí neokázale, ba nenuceně..." (Založil/a:) Každá Meansova povídka, kterou jsem četl, je jiná než ostatní, nečekaná a zneklidňující." --Joyce Carol Oatesová