NATO a článek 5: Transatlantická aliance a výzvy kolektivní obrany v jednadvacátém století

Původní název:

NATO and Article 5: The Transatlantic Alliance and the Twenty-First-Century Challenges of Collective Defense

Obsah knihy:

Po většinu posledních 25 let se NATO soustředilo na řešení krizí v místech, jako je Kosovo a Afghánistán, což vedlo k zásadním změnám alianční strategie, zdrojů, struktury sil a výcviku. Znovuobnovení kolektivní obrany, která je jádrem závazku podle článku 5 Washingtonské smlouvy, není snadné a NATO toho nemůže dosáhnout prostřednictvím rétoriky a oficiálních prohlášení. Nicméně tento posun je životně důležitý, pokud má aliance zůstat oporou západní obrany a bezpečnosti. Nezákonná anexe Krymu Ruskem a jeho invaze na Ukrajinu zásadně změnily bezpečnostní prostředí v Evropě a postavily NATO do centra pozornosti jako hlavní nástroj kolektivní obrany, na který se většina evropských států spoléhá při zajišťování své bezpečnosti. Kolektivní obrana je spolu s krizovým řízením a kooperativní bezpečností jedním ze tří základních úkolů aliance. Je definována v článku 5, nejznámější a pravděpodobně nejdůležitější části zakládací smlouvy NATO, který říká "Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti nim všem." Ačkoli jsou všechny tři mise životně důležité pro zájmy mnoha členských států NATO, kolektivní obrana se opět stala první mezi rovnými.

Alianci a jejím členským státům se však při snaze o obnovení kolektivní obrany staví do cesty tři velmi významné překážky. Tyto překážky volně odpovídají konstrukci účel-prostředek. První je strategie aliance vůči Rusku. Je Rusko protivníkem, partnerem, ani jedním, ani druhým? Jak by se měla změnit strategie a politika, aby aliance a její členové měli pevnější základy, pokud jde o řízení Ruska? Za druhé jsou to pokračující spory o zdroje a sdílení zátěže. V posledních letech se stalo běžnou praxí, že američtí představitelé veřejně nadávají evropským spojencům ve snaze získat více příspěvků na společnou obranu. Jak by mohla aliance lépe měřit a spravedlivěji sdílet bezpečnostní zátěž? Třetí otázkou je připravenost aliance plnit své cíle. Mnoho spojenců oznámilo nebo realizuje zvýšení výdajů na obranu. Vlády evropských členských států NATO jsou však silně motivovány domácí politikou, aby upřednostňovaly pořizování vojenské techniky nebo výdaje na platy a benefity personálu, obvykle na úkor připravenosti. Výsledkem je riziko, že vojenské síly NATO se rychle stanou prázdnými způsobem, který je často podceňován, což alianci znemožní naplnit slib kolektivní obrany obsažený v článku 5.

Kniha zkoumá všechny tyto otázky, aby zhodnotila návrat NATO ke kolektivní obraně a nabídla plán pro překonání těchto výzev v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.