Naléhavost krásy: Básně

Recenze čtenářů

Dunnova kniha „Naléhání na krásu“ sklidila smíšené ohlasy, někteří chválí její emocionální hloubku a nebojácné zkoumání složitostí života, zatímco jiní mají pocit, že nedosahuje úrovně jeho předchozích děl, pokud jde o živost a přístupnost.

Poezie se vyznačuje pronikavým a krásným jazykem a nebojácně zkoumá témata lásky a lidského údělu. Představuje jedinečné perspektivy a emocionální krajiny, které rezonují s nejistotami života.

Někteří čtenáři mají pocit, že sbírka postrádá emocionální šíři a energii, kterou lze nalézt v Dunnových dřívějších dílech. Kritika zahrnuje sebereflexivní povahu básní, které jsou méně přístupné, a celkový nedostatek jiskry v psaní.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Insistence of Beauty: Poems

Obsah knihy:

„Krása není hezká. Krása není fér.“ Tak zní částečně epigraf k této nové, v pořadí třinácté sbírce držitele Pulitzerovy ceny za poezii (2000).

Stephen Dunn nejprve prochází zradou a ztrátou, poté přechází k vyprávění o nové lásce s jejími průvodními slastmi a otázkami. Titulní báseň, která je možná příznačná pro celou knihu, evokuje krásu, která se často překvapivě projevuje i ve světle tragédie; jako v onen strašný den, „kdy se z dokonalé modři vynořila ta stříbrná letadla“. Protože krása nás zneklidňuje, nutí nás dívat se dvakrát, je stejně překvapivá jako dobrá báseň a stejně neodbytná.

Naštěstí nikdy není pozdě hledat správná slova pro to, co jsme viděli, cítili, prožili. Dunn s tichou autoritou předvádí, jaké to je být konkrétním člověkem v konkrétním okamžiku svého života; snaží se nepopírat, ale pojmenovat a pak přejmenovat.