Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Tzvetana Todorova „Naděje a paměť“ představuje hluboké zkoumání humanismu a poučení z totalit 20. století. Kniha pojednává o historických osobnostech, které se postavily útlaku, a zdůrazňuje složitost lidské povahy a okolních morálních výzev. Todorov kritizuje zjednodušené pohledy na zlo a zasazuje se o kritický humanismus, který v člověku rozpoznává jak dobro, tak zlo, aniž by podléhal extrémům.
Klady:Kniha nabízí hluboký pohled na lidskou přirozenost, totalitarismus a morální odpovědnost. Recenzenti chválili její hluboké, brilantní a promyšlené úvahy a naznačovali, že nastoluje důležité body a zpochybňuje konvenční vyprávění o zlu a válce. Historické analýzy a případové studie individuálních zkušeností dodávají diskusi hloubku.
Zápory:Někteří čtenáři považovali text za náročný a složitý, vyžadující hluboké zamyšlení, aby rozklíčovali jeho argumenty. Navíc odkazované případové studie nemusí být všem čtenářům, zejména těm mimo evropský kontext, známé, což může bránit zapojení do materiálu. Závěry týkající se moderních otázek, například těch, které souvisejí s bývalou Jugoslávií, byly označeny za obzvláště obtížné k pochopení.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Hope and Memory: Lessons from the Twentieth Century
Obsah knihy:
Tato kniha jednoho z nejvýznamnějších evropských intelektuálů je zároveň politickými dějinami i morální kritikou dvacátého století. Tzvetan Todorov označuje totalitarismus za hlavní inovaci dvacátého století a zkoumá boj mezi tímto systémem a demokracií a jeho dopady na lidský život a vědomí.
Totalitarismus se dokázal prosadit, protože více než kterýkoli jiný politický systém hrál na lidskou potřebu absolutna: živil jejich naději, že dají životu smysl tím, že se budou podílet na budování ráje na zemi. V důsledku toho přišly miliony lidí o život ve jménu vyššího dobra. Ačkoli demokracie nakonec ve velké části světa zvítězila v boji proti totalitarismu, ani ona sama není imunní vůči nástrahám dobročinnosti: morální korektnosti doma a atomovým či "humanitárním" bombám v zahraničí.
Todorov zkoumá dějiny minulého století nejen prostřednictvím analýzy velkolepých politických konfliktů, ale také prostřednictvím dojemných profilů několika osobností, které se za cenu velkých osobních ztrát vzepřely komunistickému a nacistickému režimu. Někteří z nich - Margarete Buber-Neumannová, David Rousset, Primo Levi a Germaine Tillionová - byli deportováni do koncentračních táborů. Jiní - Vasilij Grossman a Romain Gary - statečně bojovali ve druhé světové válce. Všichni se stali příkladnými svědky, kteří s velkou jasnozřivostí a lidskostí popsali, co prožili.
Tato kniha zachovává paměť minulosti v době, kdy vstupujeme do jednadvacátého století, a výmluvně dokazuje, že minulost musíme dát do služeb spravedlivé budoucnosti.
