Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha nabízí hluboký a často překvapivý historický pohled, zejména v souvislosti s prolínáním křesťanství a otroctví. Je dobře hodnocena pro svou informativnost a schopnost rozšířit historické chápání. Pro některé čtenáře však byla obtížně srozumitelná kvůli konstrukčním problémům a pravopisným chybám.
Klady:Rozšiřuje historický pohled, informativní a poučná, skvělá pro rodinné diskuse, aktuální podání, dobrá pro pochopení vlivu křesťanství na otroctví, doporučeno pro Afroameričany a příležitostné čtenáře se zájmem o skutečnou historii.
Zápory:⬤ Někteří ji považovali za špatně vystavěnou, s pravopisnými chybami, které znesnadňovaly její sledování
⬤ problémy s doručením, které někteří zmiňovali
⬤ několik recenzentů mělo pocit, že se autor zdráhá plně konfrontovat s nepříjemnými pravdami.
(na základě 53 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Religious Instruction Of The Negroes In The United States
Obsah knihy:
Charles Colcock Jones starší (1804-1863) byl presbyteriánský duchovní, pedagog, misionář a plantážník z Liberty County v Georgii. Během pobytu na Severu se Jones trápil nad morálností vlastnictví otroků, ale vrátil se do Liberty County, aby se stal plantážníkem a misionářem otroků. Působil jako pastor Prvního presbyteriánského kostela v Savannah v Georgii (1831-32), profesor církevních dějin a politiky na Kolumbijském teologickém semináři v Columbii v Jižní Karolíně (1835-38), v roce 1839 se vrátil k misijní práci a opět byl profesorem na Kolumbijském semináři (1847-50). Zbytek života strávil dohledem nad svými třemi plantážemi, Arcadia, Montevideo a Maybank, a zároveň pokračoval v evangelizaci otroků. Kromě mnoha traktátů a článků vydal Jones knihu The Religious Instruction of the Negroes in the United States (1842) a History of the Church of God (1867). Jeho Katechismus nauky a praxe Písma (1837) byl přeložen do arménštiny a čínštiny. V roce 1972 vydal literární kritik Robert Manson Myers rozsáhlou sbírku dopisů Jonesovy rodiny The Children of Pride (Děti pýchy), dílo má více než 1 800 stran, kniha získala Národní knižní cenu (1973). V roce 2005 vydal historik Erskine Clarke knihu Dwelling Place: A Plantation Epic based on a even larger collection of Jones family correspondence, it won a Bancroft Prize (2006). V roce 2006 se stal ředitelem knihovny Mr.
Jones, autor tohoto svazku, projevoval po léta hluboký zájem o náboženské zlepšení svých barevných spoluobčanů. Byl služebníkem evangelia, žil v Georgii a byl církevně spojen s presbyteriánskou denominací. Tato kniha obsahuje historický náčrt náboženské výchovy černochů od roku 1620 do roku 1842, pojednává o morálním a náboženském stavu černochů, o povinnostech církve zlepšit tento stav tím, že jim bude předávat evangelium, a navrhuje plány na zajištění jejich náboženské výchovy. Pan Jones dobře zvažuje všechny námitky proti navrhovanému postupu a odpovídá na ně na základě Písma, takže pro služebníka evangelia nebo soukromého křesťana musí být obtížné číst a nebýt pokárán. V části věnované povinnostem církve vůči černochům se autor jasně a důrazně vyjadřuje nejprve k církvi v otrokářských státech ohledně jejich povinností vůči otrokům, poté ke křesťanům ve svobodných státech ohledně jejich povinnosti poskytovat evangelium svobodným černochům v rámci jejich hranic. K prvnímu z nich říká: "Nemůžeme křičet proti papežům, že zadržují Písmo prostým lidem, jestliže my zadržujeme Bibli svým otrokům a udržujeme je v nevědomosti o jejích spásných pravdách, což jistě děláme, pokud jim neposkytneme způsoby a prostředky, jak jim ji dát přečíst a vysvětlit." Výzvy, jako například Mr.
Jones učinil, aby svědomí křesťanů na Jihu připravil stejně rychle jako jakákoli jiná přípravná opatření cestu ke konečnému rozbití všech okovů otroctví a propuštění utlačovaných a zajatých na svobodu.
