Na místě jazyka: Literatura a architektura referentu

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

In the Place of Language: Literature and the Architecture of the Referent

Obsah knihy:

Místo v názvu nové pozoruhodné knihy Claudie Brodské je průsečík jazyka a stavby, označování hmotných konstrukcí ve světě pro budoucí použití. Referent, který popisuje Brodsky, není něco, co se nejprve najde v přírodě a pak pojmenuje, ale věc, jejíž vlastní původ spojuje jazyk s materialitou, věc označená tak, jak je vytvořena na začátku.

Na místě jazyka: Literatura a architektura referentu rozvíjí teorii referentu, která je tak zároveň teorií možnosti historického poznání a která podkopává konvenční protiklad jazyka a skutečnosti v teoriích nominalismu i materialismu, stejně jako se staví proti mystickému spojování jazyka s hmotou, ať už pod záštitou nekonečné reprodukovatelnosti obrazu, nebo ztotožnění jazyka s bytím. Zpochybňujíc tyto stejně naivní pohledy na jazyk - jako na bytostně nehmotnou nebo jedinou podstatnou hmotu - Brodskij zkoumá interakci jazyka s materiálem, který literatura představuje. Literatura totiž podle Brodského nehledá útočiště před svým vlastním inherentně iterabilním, diskurzivním médiem ve snech o technologicky navozené svobodě od dějin či ontologické historii jazyka-bytí.

Místo toho vypráví složitý příběh o historických referencích, které byly vytvořeny a zapomenuty, o věcech zabudovaných do země, na níž se odehrávají dějiny a po nichž se v průběhu dějin dočasně zahladí všechny viditelné stopy. Literatura představuje vytváření dějin, budování a pohřbívání referentu, současný svět jeho zapomnění a budoucnost jeho odkrývání, a může to dělat proto, že na rozdíl od historického referentu doslova nezabírá žádné místo, není vázána na žádnou stavbu ani výkon v prostoru.

Ze stejného důvodu může literatura odhalit historickou povahu utváření významu a ukázat, že utváření a prožívání skutečnosti, označování hmoty, které konstituuje historické referenty, odkládá poznání skutečnosti také na pozdější dobu. Prostřednictvím pozorného čtení ústředních textů Goetha, Platóna, Kanta, Heideggera a Benjamina, nově definovaných vzájemným vztahem budovy a jazyka, který představují, analyzuje kniha Na místě jazyka to, co zůstává z jednání, které se pokouší zaujmout místo jazyka: trvalé, i když přerušovaně zastřené základy samotné teoretické reflexe.