Mýtus Masady: Kolektivní paměť a vytváření mýtů v Izraeli

Recenze čtenářů

Kniha se setkala se smíšenými ohlasy čtenářů. Někteří chválí autorovu odvahu zpochybnit zavedená vyprávění o Masadě a Sicariích, jiní ho kritizují za údajnou zaujatost a nepřesnosti v jeho historických interpretacích. Dílo je vnímáno jako zkoumání moderních sionistických mýtů versus starověkých historických zpráv.

Čtenáři oceňují autorovu odvahu zpochybňovat dlouho zažité názory na Masadu a Sicarii. Dílo je vnímáno jako poučné, pokud jde o moderní interpretaci mýtu o Masadě a jejího kulturního významu. Někteří čtenáři ji považují za cenný zdroj informací pro ty, kteří chtějí pochopit izraelskou perspektivu a historické souvislosti.

Kritici namítají, že autor nemá dostatečnou kvalifikaci v oblasti historie a archeologie, a obviňují ho z agendy, která zkresluje historická fakta. Upozorňují na konkrétní chyby, jako je nesprávný výklad pojmu „Sicarii“ a selektivní čtení Josefa. Někteří recenzenti se domnívají, že kniha udržuje předsudky vůči některým historickým postavám a nabízí revizionistický pohled, který může zkreslovat složitost minulosti.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Masada Myth: Collective Memory and Mythmaking in Israel

Obsah knihy:

Podle legendy spáchalo v roce 73 n. l. 960 židovských povstalců obléhajících starobylou pouštní pevnost Masadu raději sebevraždu, než aby se vzdali římské legii. Příběh o Masadě, zaznamenaný pouze v jednom historickém prameni, byl po staletí nejasný. V knize Mýtus Masady sleduje izraelský sociolog Nachman Ben-Yehuda proces, během něhož se Masada stala ideologickým symbolem státu Izrael, dramatickým námětem filmů a minisérií, svatyní uctívanou generacemi sionistů a izraelských vojáků a nejvýnosnější turistickou atrakcí v moderním Izraeli.

Ben-Yehuda popisuje, jak bylo po téměř 1800 letech dlouhé, složité a nepodložené vyprávění Josepha Flavia ve dvacátém století upraveno a doplněno do podoby jednoduchého a silného mýtu o hrdinství. Zabývá se způsoby, jakými byl tento nový mýtický příběh o Masadě vytvářen, propagován a udržován předstátními židovskými podzemními organizacemi, izraelskou armádou, archeologickými týmy, masmédii, mládežnickými hnutími, učebnicemi, turistickým průmyslem a uměním. Pojednává o různých organizacích a hnutích, které vytvořily "masadský zážitek" (obvykle rituální pochod Judskou pouští, po němž následuje výstup na pevnost a dramatický výklad masadského příběhu), a o tom, jak se Masada v průběhu desetiletí měnila ze sionistické pouti v turistickou destinaci.

Ben-Yehuda zasazuje příběh do širšího historického, sociologického a psychologického kontextu a na základě teorií kolektivní paměti a vytváření mýtů analyzuje klíčovou roli Masady v procesu budování národa moderního Izraele a formování nové židovské identity. Ben-Yehuda, odborník na deviace a sociální kontrolu, se zabývá zejména tím, jak a proč byly vojenský neúspěch a záhadný, znepokojivý případ hromadné sebevraždy (v rozporu s učením judaismu) rekonstruovány a vyfabrikovány jako hrdinský příběh.