Myslím, že půjdu sníst červa

Recenze čtenářů

Amy Wrightová se ve své sbírce esejů „Myslím, že půjdu jíst žížaly“ zabývá konceptem konzumace hmyzu jako udržitelného zdroje potravy a mísí osobní anekdoty s historickými a vědeckými poznatky. Je to poutavý a promyšlený text, který vybízí k uvědomělému přístupu k potravinovým systémům a udržitelnosti životního prostředí.

Eseje jsou poutavé, poučné a plné humoru. Autor kombinuje osobní zkušenosti s poznatky o výživové hodnotě a ekologické udržitelnosti hmyzu jako potraviny. Psaní je vřelé a inteligentní, přitažlivé pro čtenáře se zájmem o potraviny a biosféru.

Recenze nevyzdvihují výslovné zápory, ale čtenáře, kteří se o téma pojídání hmyzu nezajímají, mohou oslovit méně.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Think I'll Go Eat a Worm

Obsah knihy:

Myslím, že půjdu jíst žížalu je příběhem farmářské dcery, která řeší hrozící krizi 21.

století, tedy jak zabránit stoupání rtuti, tání ledovců, kolísání pastvin mezi suchem a záplavami a katastrofálnímu úhynu hmyzu. Zdá se ironické, že jedním z řešení alarmujícího úbytku motýlů, čmeláků a dalších důležitých opylovačů by bylo pojídání brouků, ale výzkumy ukazují, že jedlý hmyz může zefektivnit a zefektivnit zemědělství.

Svědomitost zde však nikdy nenudí, protože Wright líčí chuťové vjemy, které se nám zpřístupní, když otevřeme své chuťové buňky medovým cvrčkům, cikádové jambalaye a kobylkám ještě horkým z grilu, jejichž křupavost je zapomenutou připomínkou toho, že lidé si na takových pochoutkách odedávna pochutnávají.