Možnost a nutnost: Svazek 2

Původní název:

Possibility and Necessity: Volume 2

Obsah knihy:

Kniha Možnosti a nutnosti byla poprvé vydána v roce 1987. Edice Minnesota Archive Editions využívá digitální technologie, aby znovu zpřístupnila dlouho nedostupné knihy, které jsou vydávány v nezměněné podobě podle původních vydání University of Minnesota Press.

Toto dvousvazkové dílo - poslední dílo Jeana Piageta - vyšlo ve Francii v letech 1981 a 1983 a nyní je poprvé k dispozici v anglickém překladu. V knize Possibility and Necessity, která odráží zájmy a metodologii jeho pozdějších let, se kombinuje teoretický výklad s podrobným shrnutím experimentů, které Piaget a jeho kolegové použili k ověření svých hypotéz.

Druhý díl představuje sérii experimentů dokumentujících způsob, jakým si děti ve věku od čtyř do pěti let a od jedenácti do třinácti let vytvářejí představu o nutnosti a její úloze při chápání světa kolem sebe. Experimenty ukazují, jak děti postupují od počáteční úrovně (ve čtyřech nebo pěti letech) pseudonutností, kdy vidí svět jako nutně takový, jaký se zdá být, aniž by existovaly jiné možnosti, k přechodné úrovni (v šesti až deseti letech), kdy pseudonutnosti ustupují stále bohatšímu poli možností, a k závěrečnému stadiu (v jedenácti až třinácti letech), kdy jsou děti schopny vybrat z těchto mnoha možností tu, která odpovídá všem údajům. Toto stadium představuje optimální úroveň chápání reality, kterou nyní dítě vnímá jako nekonečně proměnlivou, ale přesto koherentní a zákonitou. Z psychologického hlediska tato zákonitost odpovídá pocitu nutnosti neboli jistoty.

Druhý díl tak doplňuje teorii představenou v prvním díle ("Úloha možností v kognitivním vývoji") tím, že ukazuje, jak je kognitivní vývoj zprostředkován na jedné straně dialektickým procesem stále se rozšiřujících možností a na druhé straně stále více omezujícími nutnostmi. Tím, že Piaget ukázal, jak tento proces funguje v psychologickém vývoji, a poukázal na analogie v dějinách vědy, dal své genetické epistemologii konečnou a nejdokonalejší podobu. Ukazuje se tak, že získávání poznatků je výsledkem dvou vzájemně se doplňujících procesů: vytváření možností a uchopování nutných zákonitostí a omezení při konstrukci rozumové reprezentace vnějšího světa.