Modernismus po postkolonialismu: K neteritoriální srovnávací literatuře

Původní název:

Modernism After Postcolonialism: Toward a Nonterritorial Comparative Literature

Obsah knihy:

Dosavadní studie literárního modernismu obvykle čtou anglofonní atlantické texty optikou kritických teorií vycházejících z Evropy a Severní Ameriky. V knize Modernismus po postkolonialismu se Mara de Gennaro věnuje srovnávací anglofonně-frankofonní studii, přičemž se odvolává na teoretické rámce Gayatri Spivakové, Douarda Glissanta, Fran oise Verg s, Michela-Rolpha Trouillota, Dipeshe Chakrabartyho a dalších. Kniha zkoumá transnacionální poetiku srovnávání, která zpochybňuje srovnávací praktiky kolonialistických, rasistických a etnonacionalistických diskurzů, a považuje tyto poetiky za modely kreolistické kritické metody čtení, která hledá nepředvídatelné, vzájemně generativní textové vztahy zastřené geografickými a jazykovými rozdíly.

V každé kapitole de Gennaro spojuje kanonického anglicky píšícího modernistického spisovatele (Gertrude Steinová, T. S. Eliot, E. M. Forster, Virginia Woolfová) s postkoloniálním spisovatelem (Aim Cesaire, Glissant, Patrick Chamoiseau, J. M. Coetzee, Edwidge Danticat) a interpretuje hlavní díla předválečného a meziválečného modernismu ve světle postkoloniální a frankofonní literatury, kulturní teorie a historiografie. Tyto texty, čtené společně, naznačují obrat - někdy nenápadný nebo konfliktní v dřívějších textech atlantické moderny, zatímco v pozdějších karibských a postkoloniálních textech je obvykle zjevnější - ke komparativním formám vyznačujícím se nerozhodností a kolísavým smyslem pro autoritu. S rozvojem světové literatury a globálních modernistických studií je stále naléhavější zkoumat, jak nás komparativní formy mohou upozornit na nevyslovené a špatně rozpoznané vztahy a zároveň nás konfrontovat s obtížemi reprezentace Jiného.

Uvedením těchto zdánlivě nesouvisejících, často nesourodých textů do vzájemného vztahu de Gennaro zpochybňuje zakořeněné teritoriální zvyklosti literárního významu. Aspirativně neteritoriální komparatistika se podle ní odchyluje nejen od eurocentrických formalistických přístupů, ale také od globální komparatistiky, která zdůrazňuje nesouměřitelnost až do té míry, že opomíjí významné textové a kontextové souvislosti. Na základě interdisciplinárních postkoloniálních snah, zejména v sociálních vědách, o deteritorializaci kategorií identity, kultury a komunity se Modernismus po postkolonialismu zbavuje zastaralých modernistických a postkoloniálních paradigmat, aby odhalil, jak nás úzkostlivé, nepřesvědčivé komparace nadnárodní modernistické poetiky mohou vyzývat k představě nových solidarit napříč ohraničenými teritorii.